Filmotéka
V jakém světě se vaše budoucí povolání losuje?
Kde se musíte opravdu bát, kdykoli zhasnou světla?
A kde narazíte v kanalizaci na obrovské krysy?
V městečku Ember…
Lina Mayfleetová patří k jednomu z mnoha jeho obyvatel a právě se svým kamarádem Doonem směnila nenáviděné povolání opraváře trubek za vysněného poslíčka. I Doon je rád, že se konečně dostane blíž ke Generátoru, o jehož funkci začínají mít někteří obyvatelé jisté tajené pochybnosti.
Městečko Ember je soběstačné, protože nemá na výběr. Nachází se totiž kdesi v hlubinách země. Už dávno se zapomnělo na modrou oblohu a o cestě ven existují jen pověsti, kterým nikdo nevěří. Fungují v něm nejzákladnější prostinké věci, jenže i ty se začínají rozpadat.
Generátor nebyl dávnými předky navržen, aby přečkal více než dvě stě let. Na původní Plán ovšem dlouhá řada starostů generaci po generaci zapomněla. Lině a Doonovi začíná ubíhat čas – výpadky proudu jsou stále častější, jídlo dochází a rozpraskaná infrasktruktura brzy město naprosto odřízne a vydá napospas přerostlým podzemním usedlíkům.
Postapokalyptická podívaná s vyhlídkou na světlý, respektive blankytný konec, je natočená podle knižní předlohy. Silně steampunkové prostředí nabízí pohled na zajímavě zpracované město pod žlutými lampami, barevné a živé obrazy se střídají jako na běžícím pásu a úžasně dokreslují atmosféru světa bez denního světla. Příběh dvou přátel prokládá i honba za vyřešením hádanky v truhličce, lidská bezohlednost a hrabivost, ale také péče a něha k vlastní rodině. Čím je pouto přátelství pevné? Kdo se podvolí vyšší moci a zradí důvěru? V uzavřeném místě zkrátka všechno tohle bublá jako v kotlíku, z něhož nelze uprchnout jinak než na křídlech zpola zapomenutých bajek. Naštěstí Předci-stavitelé mysleli na mnohé. Jen jestli není i přesto příliš pozdě…
Tajemno, napětí, nic z toho není Městu Ember cizí. Snímek z roku 2008 se sice nedostal do mainstreamové produkce a tudíž do povědomí diváků, to však právě považuju za obrovskou škodu. Navzdory možné skepsi jde o film nadmíru vydařený po všech stránkách, ani minutu se nemůžete nudit. Město Ember otvírá okna do naprosto nového, fascinujícího světa – s podobným pojetím jste se mohli setkat například v anime Tengen Toppa Gurren Lagann. Tady však chybějí těžkopádné velké stroje. Život se vrátil k nejjednodušším zařízením a zdánlivě utopistické město žije vlastními pravidly. Mnohem víc se tu projevuje orwellovský pohled na věc a menší dávku humoru nahrazují pozornému divákovi rozkošné úborové kostýmy a mimořádně sympatické obsazení.
Luc Besson má na účtu spoustu uznávaných filmů, nicméně v roce 2010 se mírně sekl. Pokud nemáte rádi francouzský humor, možná raději ani nečtěte dál. Většina Čechů má z oblasti francouzského komiksu v povědomí leda Asterixe a Obelixe. Luc Besson si vzal na paškál Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec.
Neuvěřitelná slátanina, jíž stála (nejspíš podplacena nebo přinucena) předlohou rozkošná série drobnějších archeologicko-mytických příběhů, obsahuje všechno, co tak od francouzského filmu čekáte: hlavní hrdinka kost, většina komických postav (především detektivů a mafiánů) karikaturně vykreslená v nejlepším duchu ponížení. Film převzal scény z komiksu, což je taky jinak dobře, ačkoli s dnešním divákem už asi pohled na ve vaně se ráchající Adélu asi moc nezamává.
Co je tedy problém? Besson vzal drtičku a všechna dobrodružství namlel do jednoho stominutového hraného filmu. Trailer se podbízí vystříhanými nejlepšími záběry a vyvolává dojem, že ten film bude trhák, ale ve skutečnosti to má s názvem Tajemství mumie společného minimum. Každý, kdo čekal francouzskou verzi Mumie (včetně mě), musel být děsně zklamaný. Typicky francouzský humor, kterým to jediná ústřední mumie jakž takž zachraňuje, vyvažuje na druhé straně pterodaktyl. Doteď nemám tušení, proč ho tam Besson vecpal. Paradoxně nejlepší část filmu je začátek, odehrávající se v jakémsi úvodu v Egyptě. Drtivá většina děje je pak zasazena do Paříže a prolínají ji minutky dojemných flashbacků Adélina života se sestrou, která je nevyléčitelně chorá a o jejíž vyléčení se Adéla právě snaží.
Tajemství mumie byl zkrátka průměr, který možná neměl v kinech co dělat, na druhou stranu já od Luca Bessona nemám nijak zvlášť v oblibě žádný film. Neměl u mě kam klesnout. Představitelka Adély byla hlavním tahounem celé záležitosti, ale stejně je tak na podobné úrovni jako Flynn Carsen ve srovnání s Indianou Jonesem. Taková elegantnější vintage Lara Croft.
Oproti filmu, komiksová předloha za pár minut hříšného čtení stojí. Ryze francouzská kresba dokresluje mnohem lépe Adélin lehce cynický charakter. Několik příběhů se souvisejícím obsahem se dá strávit mnohem líp, než jediný film, do kterého scénář napackal kdeco. Když smícháte všechna vaše oblíbená jídla, taky z toho nemusí být nutně něco chutného. Ve filmu se ta směska bije jako brokolice s čokoládou. Ačkoli, pokud opravdu zrovna není co jiného na práci, i na Tajemství mumie se dá podívat, přičemž buď vám ulpí v paměti zběsile šílený scénář, nebo vůbec nic.
Malý mníšek Brendan neměl zatím na práci nic jiného než hon na husu, která odmítla vydat zadní pérka. Za hradby nikdo nechodí. Les a opatství jako by byly dvě naprosto oddělené země. Přesto tu existuje něco, zač by stálo riskovat porušení zákazu a nakouknout za zatím nedostavěnou zeď…
Naprosto úchvatná hodinka animace vtáhne diváka do Irska v raném středověku, kdy skupinka právě takových mnichů pracovala na tajemné Kellské knize. Umění iluminátorů vzkvétalo, jen jeden černý obláček se vznášel nad jejich dílem – nájezdy Vikingů, kteří bezohledně zabíjeli a pálili, nač přišli. No, dejme tomu, že tady by stačilo uvést, že bude celkem jasné, kdo bude vystupovat jako ten zlej chlápek.
Brendanův strýc Abbott Cellach je ovšem jiného názoru, jeho prioritou se teď staly pouze hradby a jejich úspěšné dostavění dříve, než Vikingové dorazí – kde zbývá čas na nějakou knihu? Nic teď nehraje větší roli, a o to větší je Brendanova radost, když do opatství dorazí z dobytého ostrova Iona starý, moudrý a přesto lehkomyslný bratr Aiden se svou kočkou Pangur Ban a objeví Brendanův talent, který začne navzdory výslovné nechuti Abbotta rozvíjet – Brendan, nadšený z představy, že by se také mohl stát iluminátorem a dokonce pokračovat na Kellské knize, kterou bratr Aiden zachránil a přivezl jako svůj jediný majetek z Iony, souhlasí s první výpravou do lesa, aby nasbíral materiál pro inkoust.
A tady do příběhu vstupují mýty. Les totiž patří Aisling, vlčí dívce, která tam žila celá staletí a les zná jako své boty, možná ještě líp. Děsuplné zkazky, které se o lese v opatství vyprávěly, Brendan zavrhne ve chvíli, kdy se spolu s Aisling stanou nejlepšími přáteli.
Ovšem je tu jedna menší překážka – k dalšímu učení potřebuje Brendan jistý krystal. Díky průvodcovství Aisling tuší, že nejspíš poslední kousek je skryt kdesi v jeskyních starého pohanského boha jménem Crom Cruach, což je ovšem jediné místo, kam se Aisling neodvažuje. Poprvé se Brendan nemůže spolehnout na ničí než svou vlastní pomoc – a k tomu zahájí velmi brzy Vikingové poslední úder…
Abych řekla pravdu, po všech disneyovskách a japonských filmech je tahle animace nádherné oživení. Tvůrci se odvážili opravdu použít to, co by se od myšlenky k myšlence mělo platit mnohem líp. Krom toho, že neobvykle pomocí geometrie vytvořili nádherné prostředí i charaktery, doplnili celý film barevnou atmosférou a hudbou, která je toho typu, že ještě před koncem si uvědomíte, že až skončíte, jdete bezpodmínečně pátrat po soundracku. Les učinii opravdu kouzelným místem – vypracovali v něm cosi neskutečného, už od prvního pohledu za hradby. Zkrátka a dobře se jim podařilo vytvořit takový dojem, že vám to nakonec přijde dost málo, nicméně příběh je ještě před koncem rychlým skokem dokončen – šťastně, nešťastně, kdoví, po lopatě řečeno, jak to tak asi v Irsku tehdy mohlo skončit. Minimálně jednu melodii si ale po závěru budete broukat ještě několik dní.
Opravdu velmi vřele NEdoporučuji s českým dabingem. Pusťte si originální znění.
„Srdéčko moje…“
Abych tenhle film mohla ohodnotit, přečetla jsem si i (jen velmi zběžně <KAMENUJTE MĚ!>) knížku, a musím říct, že takové odchylky jsem už dlouho neviděla. Což ale vůbec nevadí, vlastně naopak – film byl akčnější, svěže vtipný (myslím tím ten typ britského humoru, kterému se člověk zasměje upřímně, ne ten křečovitý americký) a zkrácený jako asi všechny filmy podle knižní předlohy, i když v tomhle případě to rozhodně není ke škodě… Na plátně působil příběh také pohádkověji, protože se tolik nevyžíval například v ošklivých popisech jednorožce (tedy jeho vnitřního (doslova) stavu a toho, co bylo potom); efekty pěkné (záběry padající hvězdy docela mile překvapily); začátek a konec trochu klišé („tadyto vám vyloží tady pan vypravěč“), i když určitě nezbytné. O zbytku si udělejte představu sami. A oč vlastně šlo?
Tristan Thorn (roztomilý Charlie Cox) se neúspěšně snaží dvořit své vyvolené Victorii, podle něj nejkrásnější dívce ve Zdi a vůbec na celém světě. Ve své zaslepenosti láskou Victorii bezhlavě slíbí, že jí přinese hvězdu, která zrovna padala z nebe, daleko, dál a dál… za tu hlídanou zeď mezi světy, podle které byla vesnice pojmenována.
Jenže není hvězda jako hvězda. Po téhle spadlé slečince (zářící Claire Danes) jdou krom Tristana i tři (dva, jeden… původně sedm) princové ze Stormholdu a královna čarodějnic (přesvědčivá Michelle Pfeiffer) z vlastních více či méně nekalých důvodů. Elfie je holt země bohatá na magii a podivná zvířata i lidi. Tristana čeká setkání s podivínským kapitánem lovců blesků (sladký Robert de Niro), vlastní matkou a dokonce za těch sedm dní stihne i změnit svou podobu i přesvědčení…
„Anóóó, a Tristan se nevzdává, kličkuje, útočí a…!! Fuj, to byla nečistá hra!“
Jak jsem se vůbec na Hvězdný prach dostala? Měla jsem ho vyhlédnutý už pěkně dlouho, jenže na bližší informace jsem zanevřela a najednou v rádiu slyším, že už má den po premiéře… A tak jsem se hned další den vypravila^^
Nezbývá než doporučit všem příznivcům fantasy (se smyslem pro tenhle druh humoru) a Neila Gaimana.
A je to tady, další pratchettovka zfilmována. Docela by mě zajímalo, jaká přijde na řadu další, a nemůžu si odpustit kyselý škleb, když si uvědomím, že to zase natáčela jen Sky1 a vůbec to nešlo do kin. Jo, asi to nemá rozpočet jako každej druhej hollywoodskej „trhák“, ale je to mnohdy zábavnější právě kvůli tomu, že tam není trik na každém rohu. I když pratchettovky to tak trochu vyžadují, ale zrovna multietnicismus v tom bohužel tentokrát vidět nebyl, škoda – novinka byla leda společnost golemů, jenže jinak to sklouzává čím dál víc do vzeření „obyčejného“ devatenáctého století (což nemůžu říct, že by se mi nezamlouvalo).
Děj se mi moc opakovat nechce – ať už jste knihu četli nebo ne, shlédnout se to dá v každém případě. Film se knížky drží trošku křečovitě, vynechal ale pár scének, které mohly stát za to. Asi je moje vina, že jako představu golema jsem měla hodně napevno zafixovaného toho pražského, ale stejně – po skepsi při okouknutí traileru musím říct, že se nedá dát na první dojem, konkrétně v tomhle případě je totiž člověk příjemně překvapen. Angličtí herci opět nezklamali (hlavní dvojka Vlahoš a Adoráta = perfektní kombinace sarkasmu, Slavoj = sběratelský psychouš jak má být).
Scénář trošku pokulhává, někdy se mi zdá, že se to s tím patosem přehání, ale stejnak se u toho vždycky blbě tlemím, takže to nebude hrát zas takovou roli. Celkově to vyhlíží jako příjemná podívaná, dokonce se mi podařilo zapomenout na Anguu, která vypadala, že na něčem jede..xD
Hudba to pěkně doplňovala, ale ani zdaleka nezapůsobila jako ta, která se objevila v Barvě kouzel nebo Otci prasátek. Přesto zatím Zaslanou poštu považuju za snad nejpovedenější zfilmovanou pratchettovku, i když se to dost špatně srovnává, protože jako fanda mám už zakotvené jisté favority..:3
Na závěr musím dodat, že většinou, když se dozvím, že se nějaká moje oblíbená knížka má zfilmovat, okamžitě propadám cynismu a maluju si, co kde zase zkazí a jak to bude hrůzné. Ne tak u Sky1 a Zeměplochy – tady se opravdu nemůžu nikdy dočkat a když to srovnám s tím, jak očekávám např. Temeraira: skepse se vyskytne u obou dvou, u traileru stoupá, ale jen co dojde na samotný film, tyhle mě pokaždé dostanou. Prostě to nejde, nemít to rád.
Pan Lišák je prostě fantastický. Nedovede ale ani po liščích letech spokojeného života s manželkou pověsit na hřebík svou první a oblíbenou živnost, totiž krádeže slepic. Připadá si ochuzen, nemá kde vybít svůj briskní šarm, intelektuální marnivost… Jeho život je prázdný.
Z nory ovšem z těchto a dalších méně kalých příčin přestěhuje rodinku do krásného stromu, před kterýmžto činem by ho varoval každý realitní agent s mozkem v hlavě. V blízkém okolí totiž žijí tři nejnebezpečnější a nejděsivější farmáři. Nebyl by to pan Lišák, aby svou drzostí nenahrál všem třem najednou k planoucí nenávisti a neuhasitelné touze zabít tu prohnanou lišku, vycpat ji a pak na ni ještě pověsit terč na šipky…
První, co si nespíš při pohledu na obrázkové přílohy řeknete, bude něco jako „proboha, co tohle je?“ — nápodobně. Nicméně je podezřelé, že u recenzí pisatelé přiznávají, jak byli mile překvapeni. Drápy v tom má i Georgey Clooney a Meryl Streep (v originálním znění samozřejmě). Něco na tom možná bude…
Dee neodolala i pana Lišáka si stáhla. Udělal takový dojem, že považuje za dobré zmínit se o něm i na blogu (kam už sto let nic nepřidala, což je samo o sobě uznání). Zaprvé, odhoďte předsudky, že podobná animace už nemá vedle moderních hypersuperultrageniálních počítačových hračiček šanci. I Želvy ninja měly po grafické stránce mnohem působivější představení, jenže pan Lišák má prostě něco, co mnoha ostatním filmům chybí.
Zaprvé, jeho předlohou je dětská knížečka Roalda Dahla. Ano, správně si vybavujete Karlíka a továrnu na čokoládu. Zadruhé, animace (mix klasického stop-motion a počítačové) je brilantní, záběry vynalézavé, výrazovost a suchý humor zabíjí. Doslova. Zatřetí nelze opominout ani zmínku o hudbě, která celý příběh ženiálně doplňuje. A i kdyby se vám tahle část nelíbila, charaktery dotahují poslední linku k dokonalosti. Co byste taky chtěli od britského autora, ten typický anglický humor tam zkrátka prosakuje už od prvních titulků. Jinak mimochodem, myslím že ani nemusíte dlouho bloumat nad tím, jakou verzi si pustit, protože i český dabing se vyvedl.
Prvního tu máme pana Lišáka, popsaného už výše. Výstižný popis by snad poskytla i poznámka, že jde o kříženého Clooneyho aka casinového zloděje Dannyho a jistého poštmistra se sklony s patetickým projevům. Nikdy mu nechybí trefná poznámka, pytle krísma ani šarm, kterým i po letech dokáže okouzlit svou ženu.
Paní Lišáková kdysi jela ve špinavých krádežích drůbeže jakbysmet, ale sekla s tím ve chvíli, kdy čekala první lišče. Synáček Ash je povedený, nebo spíš nepovedený příklad mnoha jiných filmů. Upřímně, čekala jsem šílená klišé na téma vztah otec-syn, ale Ash byl prostě k sežrání. Odtažitý, konstantně lakonický, chladný jak hrášková směs u ledu a co slovo, to perla. Jeho náladu ještě víc pokazí příjezd téměř dokonalého bratránka Kryštofa, který cvičí jódu, medituje a praktikuje karate.
Celou partu doplňuje Kryštofova holka Anežka, jezevec, vačice a spousta dalších vedlejších postav (zkrátka a dobře podle typického vzoru anglických zvířecích bajek). Každá by stála aspoň za řádek, ale kdo neuvidí, stejně by to byla zbytečná práce, přímý dojem udělá mnohem víc. ;)
Nějak jsem se sekla u původního předpokladu (viz perex), nakonec se první díl jmenoval Studie v růžové. Mno jo, asi to nemůžu tolik vztahovat ke knížkám. BBC to pojala hodně originálně. Krom písma a častého prolínání oken, což je moc zajímavý a oživující prvek, který se mi zamlouval třeba u Secret of Kells (btw. ten dabing byl nakonec na zabití, opravdu), je asi první věc, které si všimnete, dosti moderní prostředí plné mobilních telefonů vyspělé technické úrovně, GPSek, Watson si vede blog etc. — a na druhou stranu jezdí po Londýně rozkošný staromódní auta a vedle e-mailů kvete dál oblast dopisová.
Sir A. C. Doyle byl úžasnej spisovatel a je znát, že jeho příběhy nemají takový problém uchytit se ani v moderní době, ačkoli u prologů v posledních knihách už dával jasně najevo, jak by se Holmese rád zbavil a že už mu přijde divné, když ho na ulici nadšeně poznávají staříci, kteří Sherlocka četli ještě jako malí kluci. Umění dedukce poráží na plné čáře všechny kriminálky založené na otiscích prstů a podobných vymoženostech, ať žije 19. století. Snad nikomu se ještě nepodařilo jakoukoli adaptací zničit image dvou hlavních hrdinů. Yaoistky mají spoustu příležitostí kvíkat jak u knih, tak u tohoto seriálu, který se tématu zas až tolik nevyhýbá, přestože ve většině zpracování dojde k té vtipné části, kdy se chce Watson ženit, zatímco Holmes z toho div nemá žaludeční vředy a zalézá rozmrzele fidlat na housle nebo střílí do zdi.
V případě Sherlocka toto zvláštní pojetí rozhodně nic nezkazilo, což potvrdil velký ohlas, a jako velká část jiných seriálů se i on dočká brzy další série. Aspoň je co dělat při čekání na Hobita, a rozhodně to není ztracený čas. :)
