Mudlovské dění

Obsese: Jméno větru
Poslouchám: Red - Pieces
Sleduju: Fringe
Píšu: Nope
Kreslím: Nárazově

Obláček štítků
Laboratoř
Právě je

Garth Nix

Jestli se některý z fantasy spisovatelů překládá hlemýždím tempem, je to Garth Nix. Všimla jsem si, že v poličkách knihkupectví přibyla Lady Pátková. Na sedmidílnou sérii smuteční čekání.

O něco lepší zprávou pak byla v kolekci Za Zdí povídka Nicholas Sayre a stvoření ve vitríně. Docela jasný návrat zpět do Starého království, ačkoli překlad mi místy brnkal na nervy. Co je ještě lepší? Po kratičké povídce bychom se v rámci několika (čti mnoha) let mohli dočkat Clariel: Ztracené Abhorsenky. Někdy v roce 2013 by už mohla vyjít (anglicky, česky si netroufám odhadovat). A o čem to bude? Tentokrát se vrátíme pár set let nazpět, ještě před Sabriel. Příběh se bude točit kolem staré známé Chlorr s maskou. Ještě o rok později se slibuje šestá kniha (ta zatím nemá ani pracovní název), nicméně jásala bych, že se Garth Nix vrátil právě ke své původní trilogii.

Sabriel × Lirael × Abhorsenka

Ancelstierre je docela obyčejná, moderní země, s třídičkami odpadu a připojením k internetu, které tam dost možná využívá velké množství otaku, s cricketovými hřišti a určitě i nějakými těmi supermarkety, podle kterých poznáte civilizaci. Na její nezpochybitelnou obyčejnost vrhá stín jen severní hranice, kde začíná Staré království a končí veškerá elektronická komunikace. Hůř byste nedopadli, ani kdybyste zůstali bez signálu viset na laně kdesi v Alpách…
Staré království  je tajemné území, které žije vlastním životem, a to doslova. Je totiž působištěm Mrtvých a nekromantů, protože právě tam je stěna mezi světem, který známe, a všudypřítomnou Smrtí, řekou o devíti branách, nejtenčí.
Řekněme, že máte nadání pro magii, naučíte se spoutávat Volnou magii a z hecu se stanete nekromantem. Takových je ve Starém království nemalá řádka, i když důvody měl zřejmě každý jiné. Zřídíte si trvalejší bydliště ve Starém království, jednoduše se naučíte zacházet se sedmi zvonky Volné magie a můžete ze Smrti přivolávat duše a nakládat s nimi, jak se vám zlíbí, a že duše ve slušném stavu se dá využít mnoha způsoby… Problém nastává, pokud je nekromant příliš ambiciózní a s magií mu to skutečně jde. Navíc dostavá nebezpečné nápady, jak rozšířit působiště magie ze Starého království do Ancelstierre a přes něj dál. Tady přestává hra a začíná jeden velký průšvih…
Jen jeden nekromant používá zvonky Výsadní magie a je tedy ten jediný správný chlapík na poli plném zlosynů. Ukládá Mrtvé ke spánku a zachraňuje nevinné. Tu a sem se ztratí a vrací se zničit zlo za vzrůstající popularity. Abhorsen je zkrátka pan Důležitý a bez něj by Staré království bylo zřejmě neobyvatelné. Živými, samozřejmě.
Jednoho dne se u Zdi, hranice mezi těmito dvěma zeměmi, objeví dívka z Ancelstierre s jednou ošklivou zprávou, že Abhorsen je mrtev, a s druhou dobrou, že ona je jeho nástupce a dcera Sabriel a žádá hraniční strážní službu o pomoc. No nazdar, Mrtví se rojí jako včelky na jaře a my tady máme novou Abhorsenku bez jakéhokoli výcviku. Ono je hezké, že jí tatínek nechal vyrůstat v zemi, kde Mrtví nejsou, ale taky ji nestihl nic moc naučit. Jediný, kdo by mohl převzít úvod do světa exorcismu a magie, sídlí v Abhorsenově domě kdesi v pustině a jen jeho kouzelný obojek mu brání rozsápat Sabriel na kusy…

Toť hrubší úvod do Sabriel. Celá trilogie se dá rozložit na dva kusy: Sabriel se dá číst samostatně a další dva díly zvlášť. V těch přebírá hlavní roli Lirael, dcera Clayrů z ledovcového komplexu na severu Starého království, protože Sabriel už se víceméně dočkala svého šťastného konce. Narozdíl od vážnější Sabriel je Lirael extrémně nemluvná a nespolečenská, topí se v sebelítosti, všem se vyhýbá, přemýšlí o sebevraždách… Prostě milý člověk, který se na post hlavní postavy hodí dost zvláštním způsobem. Zdeptaná dívka a její psí společnice, jediná spřízněná duše, se vydávají do světa venku a setkávají se se Sabrieliným synem Samethem, který je kvůli očekávání svých rodičů přibližně na stejně psychicky nahlodané úrovni jako Lirael…

Všechny tři knihy působí na čtenáře hodně pozitivním dojmem, snad od každého žánru je v nich trochu, především pak horor a fantasy. Osobně jsem je přečetla jedním dechem a onen nadšený dojem nevyprchal už po pár dnech, jako u větší části jiných fantasy. Garth Nix dodal do hnacího motoru tolik nápadů, že to z Abhorsenské trilogie udělalo (alespoň podle mého) jeho nejlepší dílo. Ostatní jeho knížky působí ve srovnání s tímhle jako čtení malým dětem na dobrou noc… Zkrátka a dobře, pokud nemáte co dělat, Abhorsenskou trilogii jedině doporučuju – u nás si získala spoustu příznivců i bez masové reklamní kampaně, což už je dnes co říct.

Papírové křídlo