Mudlovské dění

Obsese: Jméno větru
Poslouchám: Red - Pieces
Sleduju: Fringe
Píšu: Nope
Kreslím: Nárazově

Obláček štítků
Laboratoř
Právě je

Plechovka

No, nějak mi nakonec vypadlo napsat vůbec o AnimeFestu 2012, kam jsem si zajela vyzvednout Vějíř a zin, když už jsem měla de facto dva volné vstupy, tak bus a pár hodin jízdy mě nemohlo zabít. Odvezla jsem si navíc černé steampunkodračí tričko (ze kterého jsem byla nejnadšenější), ale vzpomínky se tak nějak omezily na to, že jsem zase nestihla potkat všechny, co jsem chtěla, a vrozená asociálnost mi mírně bránila v tom vecpat se.
Je celkem hezké ohlížet se a občas najít nějakou stopu, zmínku. Uznávám, že mě potěšilo, že si někdo fotil naše čáranice u stolečků (kde jsem byla s Faqy a ještě několika skvělýma-holkama-jejichž-jména-jsem-bohužel-zapomněla).
Ne že bych to cíleně vyhledávala, protože ve vší upřímnosti, příspěvěk do čtvrtého Vějíře představoval scénář ode mě a krásný obrázky od Faqy a tím pro mě vedle miničlánku v zinu fest končil. Nápad na Císařova slavíka mi na začátku přišel fajn v tom, že určitě tam nebude nic podobného – trochu jsem přeformovala pohádku od Andersena, ale protože jsem neměla zkušenost s psaním scénářů, natož pro komiks, vůbec jsem netušila, jak dlouhé to má být a do kolika stran se máme vejít. Faqy mě seznamovala průběžně s ohlasy lidí od Vějíře, kde jsem se začala děsit. Rána to byla v okamžiku, kdy jsem Vějíř viděla. Ten čtvrtý má úžasnou obálku (i když jsem si byla fakt nejistá pohlavím zobrazené osoby) a většinou tam byli autoři, co už pro Vějíř něco dělali dřív. Prolistovala jsem to a trochu mi zatrnulo. Měli jsme to strašně odlišné. Dobře, možná to byl cíl (koneckonců fakt nejsem pro název „česká manga“, když to může být prostě komiks, v tom jsem tradicionalista a co se nakreslí v Čechách, to už stejně manga není a nebude), jenže to děsivé na tom bylo to, že – jak se zdálo – vůbec nikdo nepochopil. Nevím, jestli jsem konec moc usekla, jestli jsem neměla víc vysvětlovat (což by pro bajku byla ostuda) nebo jestli se lidi ztratili ve Faqyině orientálním stylu. Byl to fail, běželo mi hlavou.
O to jsem potěšenější, že pro mě Faqy vyhrabala jakousi recenzi, kde jsme zhodnocené někým, kdo nejspíš záhadně dokázal odhalit můj prapůvodní záměr být totálně mimo.
Dovolím si drze citaci: „Peckoidní záležitost, dokonalé sladění scénáře s kresbou. S mangou toho moc společného nemá. Chci více!“ Jojo, nadýmám se pýchou.
Letos jsem nějak nestihla pro Vějíř nic vymyslet, i když jsme to s Faqy chtěly zopakovat (čímž bych se jí ráda omluvila). Nevím, asi jak nejsem zvyklá, že mi do toho někdo mluví (pokud to není čistě konstruktivní kritika), tak je pro mě ještě obtížnější vylovit nějaký volný čas pro vymýšlení. Teď by nápad byl, ale rozhodně nevím, jestli by se hodil zrovna do Vějíře… Možná něco sešmodrcháme stranou.

Mimochodem, co se týče umění, právě se pokouším o 30 days challenge (dost neúspěšně :D), a ohledně komiksového světa, nakupuju X-meny na trafice za stovku!! Nádherné zahájení školního roku! Jen nevím, jestli budu mít na Avengers a Iron Mana (Spideyho už jsem prošvihla), každopádně je to barevný komiks za hubičku, takže všem, kdo komiks žerou, doporučuju v následujícíc týdnech kontrolovat stánky.

Pomalu ale jistě se po Čechách, Moravě a Slezsku rozplížila tahle zajímavá věc. Nechává ta sebou koktejly a zmrzliny. Už dávno to není jen otázka Prahy. Z typicky velkých měst se ku mé radosti rozplížil i do těch drobet menších, takže stánky či kamenné obchody s bubble tea už můžete najít nejsíš v každém krajském městě, i tam, kam všechno přijde obvykle o sto let později…

Oč vlastně jde? Ukradnu trochu toho textu z wikipedie: my zatím používáme převážně anglického „bubble tea“, protože je to jednoduše nápis, který vidíme u prodejců.  V překladu se to dá označit jako bublinkový čaj. Velmi oficiálně znějící „perlivý mléčný čaj“ tomu dodává tak trochu mráček obav a nejistoty. Co tohle je za divnost? Jak to může chutnat? Tohle zajímavé pití pochází z Tchaj-wanu (jak mě sestra neustále opravuje, protože pro mě je všechno z Koreji od doby, co jsem v menze začala nakupovat Lotte přechovková pitíčka, Lotte žvýkačky a Lotte něco-jako-pocky).

Jak takový bubble tea vypadá a co v něm je? Inu, nabídka je citelně široká, takže většinou se nevyhnete dlouhému vybírání. Nabízejí se čisté čaje, čaje s mlékem, s příchutí, mléčné, jogurtové, tříště a dokonce kávové. Vyberete si jednu z „konzistencí“ (já mám ochutnanou asi polovinu a musím říct, že v chuti stejně rozdíl nepoznáte, jen třeba tříšť je dost studená a mléčný koktejl není dobré lemtat jako vodu, jinak vám nebude úplně hej). Příchutě jsou (snad díky původu pitíčka) docela exotické: liči, marakuja, ibišek, meloun, mango, guava i hroznové víno – seznam není zdaleka kompletní!
Teď přichází ta legrace. Než vám do plastového kelímku čaj udělají (mimochodem, nevím o tom, že by dělali přímo horký, vždycky je to prostě takové osvěžující, ale kdyžtak mě opravte), vyberete si na dno kelímku přísady. Ty mají opravdu hodně barev a můžete si vybrat z želé, kuliček se šťávou uvnitř a „žvýkavých“ lepkavých kuliček („tapioca“, aspoň myslím). Možná je toho víc, ale osobně mám nejradši ty kuličky.
Pak se kelímek nahoře zaletuje a vy dostanete tlusté brčko, kterým to propíchnete. *oslavná znělka*

Iniciátorem sepsání tohohle článku se stal sestřin návrat z jakéhosi pražského/korejského víkendu, odkud přitáhla značné množství cizáckých potravin, a taky setkání s chill. Osobně jsem rozený ochutnavač a začala jsem považovat div než za svou povinnost, šířit bublinkové slovo. :) Pokud se vyžíváte v pitíčkách podobných aloe vera, kde plavou kousky, určitě se vám tohle bude líbit, ale stejně doporučuju malý S kelímek vyzkoušet každému zvědavci!:D

Bubble Tea
fruitealicious.com

Nejspíš znáte ten pocit, když úplně výjimečně najdete v dnešní elektronické době ve schránce opravdové dopisy. Většinou jsou to složenky a účty. O to nadšenější jsou ti přepotající se motýlci v břiše, když jde o opravdový dopis, ten osobní, nebo o pohlednici.

Celý příspěvek

Čest skvělým filmovým dílkům.

Počínají dneškem (vlastně včerejškem) jsem se na ČSFD prokousala 200 hodnoceními a zmákla test, což mě upřímně překvapilo a taky nakrklo. Většinu odpovědí jsem natipovala nebo narychlo (je to na čas a jen jediný pokus!!) vyhledala, ale test se mi zdá v oblasti znalostí filmu tak zoufale neobjektivní, že jsem si chtěla jít hodit smyčku.

Co to znamená pro Porcelánový koloniál? Názory na filmy, které mi nestojí za sestavení nějakého toho recenzoidního útvaru, budu odteď házet právě tam. Vždycky jsem si myslela, že na ČSFD řádí jen smečka blbečků, ale hodlám jim zlepšit úroveň směrem nahoru.. :D Jako takhle, nemůžu vystát ču-m-áčky, co hodí ke kdečemu hodnocení odpad a sežrali Šalamonovo… exkrement. Něco srazit je strašně snadný. 95 % z nich s tím má houbeles zkušenost, všechno vidí jen z pohledu diváků, které postřelil šípem Consumérus. Ono je hrozně in všechno zkritizovat, já to umím taky, heč, ale taky umím vyzdvihnout nebo poukázat na něco, co se povedlo.

Penderseni, který užívají hodnocení „odpad“, nevědí zjevně ani co by se za nehet vešlo, že žádný film nemůže dostat tak nízké hodnocení. Sebestupidnější výtvor dal zabrat několika lidem, ta práce a námaha tam je. U animáků jsem zvlášť háklivá na rychlá odsuzování. Samozřejmě, že to špatné přitáhne pozornost, ale nic není odpad, kapišto? Všechno má své diváky. Že se něco nelíbí mě, nic naplat, může se líbit vám – něco, co vy zbožňujete, já můžu naopak nesnášet. Fakt obdivuju magory, co si myslí a ještě to veřejně napíšou, že hodnotí pouze objektivně. Objektivní je leda tak náhled figuríny, a té je všechno u jejího plastového zadku. Na každý film se díváte v nějaké náladě, u vzniku každého filmu stály jiné, rozhodující faktory. Vaše kyselé ego si klidně vylévejte dál, já si své názory odteď už taky napíšu a moc mě těší, že budu moci některým zmetkům svým názorem polárně oponovat. Muhaha!

Jsem Deeus.

Začínáme

Skoro dva měsíce jste měli na to, zařídit si papír a tužku. Co takhle postoupit o kousek dál? Papír si položte na stůl, logicky. To je první krok. Stůl je lepší hladký a čistý (časem bude zprasen, nebojte), než některé lavice tak hrubé okudlané, že kreslení připomíná spíš překreslování struktury listů. Některé stolky se dají sklopit do vyššího úhlu, taky dobře. Sedíte úplně stejně jako u psaní – snažte se nekreslit nosem, zkoušíte většinou zachytit celek, na nosní detaily bude spousta času později.
Celý příspěvek