Mudlovské dění

Obsese: Jméno větru
Poslouchám: Red - Pieces
Sleduju: Fringe
Píšu: Nope
Kreslím: Nárazově

Obláček štítků
Laboratoř
Právě je

A přece kráčí! Kdo kdy tvrdil, že světy jsou jen kulaté? Tenhle má tvar pizzy a proplouvá vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na krunýři obrovské želvy A’Tuin. Autorem známé série (čítající kolem 40 knih) je Sir Terry Pratchett.

Původně vznikla Zeměplocha jako parodie na fantasy, ovšem záhy si paradoxně mezi fantastickou literaturou vydobyla své nezastupitelné místo. Vyznačuje se typicky britským humorem, neuvěřitelně živými postavami, u nichž platí, že zpravidla vůbec nevíte, jaká je vlastně vaše nejoblíbenější, a tím, že s lehkou nadsázkou a vtipem odráží náš skutečný svět. První zeměplošská kniha u nás vyšla roku 1993 a pod taktovkou vynikajícího překladatele Jana Kantůrka se celá série dodnes trvale drží na příčce nejpopulárnějších románů.

Úvod
Postavy
Země vs. Plocha
Malíři
Adaptace
Odkazy

Velká A'Tuin
Úvod
Hned na začátek je třeba říct jedno. Zeměplocha nemusí sednout každému. Buď vám to nic neříká, nebo ji zbožňujete. Důvodem této rozpolcenosti je anglický humor a styl, na který je třeba si zvyknout. Někoho, kdo na podobnou „chytrou“ četbu není zvyklý, může zpočátku pekelně bolet hlava. V žádné zeměploše totiž nejde jen o příběh: zatímco postavy vám vklouznou do hlavy, jako byste je znali odjakživa, o něco těžší je vstřebat úvahy, filozofii a nezřídkakdy i záležitosti jako kvantová fyzika. Zeměplocha je zkrátka čtení na úrovni. Není divu, že se dnes cituje i na univerzitách.

Čtenáři Zeměplochy si obvykle sérii rozdělují na „smrťovky“ (Mort, Sekáč), „hlídkovky“ (Stráže! Stráže!, Nohy z jílu), „čarodějky“ (Soudné sestry, Maškaráda) atp., tedy podle hlavních postav, které se v tom kterém díle zrovna objevují (přesněji: které se objevují na valné většině stránek, protože Smrť se již tradičně zjeví v každé knize alespoň jednou). Některé díly nejsou sice zařaditelné, ale i ty se těší oblibě.
Velkou výhodou zeměploch je, že není vůbec třeba číst sérii popořadě – přehled totiž jistě neztratíte, ani kdybyste začali od konce. Ovšem postupem tím správným směrem možná pochopíte více skrytých vtipů: Terry Pratchett je mistr narážek a není vůbec nezvyklé, že i při třetím čtení téhož románu objevíte něco, co vám předtím naprosto uteklo. Zpravidla jste o to bohatší, oč větší jste čtenář či učenec.
Kromě dvou prvních knih jsou všechny romány ukončené, což je další výhoda při dnešní vysoké produkci čtiva, kterého musíte nakoupit i tři, sedm a více knih, abyste získali celý jednotný příběh.

Postavy
Postavy si bezesporu zaslouží zvláštní odstavec. Terry vytváří silné charaktery, které vám ulpějí v paměti. Často vám pravděpodobně budou připomínat někoho, koho znáte i reálném životě. Pratchettovské postavy jsou živé. Většina z nich má i typický způsob uvažování či mluvy (příkladem za všechny budiž Smrť, jehož řeč označují kapitálky) a rozhodně žádná z nich není ryze černá nebo bílá. Zároveň se nedělají žádné cavyky s tím, jestli bude hlavním hrdinou mladík (jak je dnes oblíbené), muž po nejlepších letech, stařec nad hrobem nebo dítě. U Terryho se velice cení také ženské postavy: zatímco u jakýchkoli jiných románů jsou ženy mladé, krásné, štíhlé a dohlédnou si nanejvýš do výstřihu, hrdinky Terryho knih mají Osobnost. Jejich povahy jsou stejně uvěřitelné a různorodé jako jejich postavy, např. lady Sybila Berankinové je silnější žena, která se vdává až ve středních letech, a malá Tonička Bolavá má obyčejné hnědé vlasy a hnědé oči právě proto, že je tak nepravděpodobné, že by je měla hrdinka románu. Výjimkou jsou samozřejmě postavy z prvních, parodičtěji laděných románů, kde si Terry utahuje z béčkových klišé výjevů.
Vůbec nejúžasnějším jevem je dechberoucí kompatibilita, s jakou se postavy se svými vlastnostmi doplňují. Tři čarodějky, mágstvo Neviditelné univerzity, členové Městské hlídky a v neposlední řadě Mrakoplaš a Dvoukvítek, z nichž oba přitahují problémy, ale zatímco jeden se jim snaží vytrvale uniknout a nedaří se mu to, ten druhý (obdařený notnou dávkou štěstí) nadšeně vytahuje ekvivalent našeho fotoaparátu.

Země versus Plocha
Právě na charakterech Zeměplocha především staví svůj základ. Navzdory všeobecnému přesvědčení, jak má vypadat fantasy literatura, se Zeměplocha dost vymyká. Najdete na ní sice různé rasy jako trpaslíky a trolly, ale jen proto, aby na nich bylo poukázáno na „druhismus“. Magie se paradoxně téměř nepoužívá. Některé díly se zaobírají dopadem různých vynálezů a dokonce čistě moderních výmyslů zabalených do „fantasy“ papíru (tisk, film, supermarkety, motorkáři), jiné přebírají kostru slavných známých děl a nakládají s ní po svém (Hamlet, Fantom opery).
Zeměplocha odráží věrně celou naši kulatou Zemi, od politických pletich a kompromisů až k osazenstvu tamních světadílů (prakticky každý kontinent si totiž na Zeměploše najde „svou“ předlohu). Nebere si servítky. Všude existují lidí naivní, lidé manipulativní, lidé panovační i lidé, jejichž náplní života jsou stížnosti. Terry Pratchett zkrátka dokáže témata denního života i témata kontroverzní zpracovat natolik dobře, že je může vydávat jen s titěrnými odchylkami s překopanou kartografií.

Malíři
Práce Terryho Pratchetta si získala hned dva „dvorní malíře“. Jen těžko se dá určit, který je lepší, oba vtiskli Zeměploše vlastní jedinečné kouzlo.
Do roku 2001 maloval zeměplošské obálky Josh Kirby. Jeho ilustrace velmi dobře zachycovaly jakýsi patos, skromně oděné mladé ženy a vůbec vše, z čeho Zeměplocha v prvopočátku vycházela. Barevnost a množství detailů jsou pro jeho obálky typické. Jeho poslední obálkou se stal Zloděj času, dále štafetu přebírá Paul Kidby.
Kromě následujících titulů Kidby ku dnešku maluje i obálky starších titulů pro nová vydání. Především v interentovém světě se jeho práce rychle uchytily a jsou to právě jeho tváře, s nimiž si většinu zeměplošských postav spojíte. Jeho obálky se srovnání s těmi kirbyovskými příhodně poznáte podle až drastického úbytku barev. Jeho figury jsou realistické, ovšem rysy zapadají spíše do definice karikatur. Jeho obálky často v typickém duchu napodobují slavné výjevy, postoje či obrazy (Rembrandtova Noční hlídka, Wrightův Experiment na ptáku ve vzdušné pumpě).

Adaptace
Za dlouhou dobu existence vznikly k Zeměploše povídky, mapy a několik vědeckých knih (aneb jedinečná kombinace zeměplošského příběhu s poměrně věděckým výkladem biologie, fyziky či chemie, dle libosti). Průvodce, almanachy, portfolia, to vše je trošinku zbytečný přepych určený pro pravého maniaka. Vynechám i hodnocení komiksového zpracování několika knih či počítačových her, poněvadž jsem se ani k jednomu nedostala.
Co bych však chtěla určitě zmínit více větami, to jsou divadlení a filmové adaptace:
V Praze zeměplošské hry uvádí tradičně Divadlo v Dlouhé (Soudné sestry, Maškaráda).
Zpracování filmu si zase vzala do parády britská televize Sky1 a nutno podotknout, že navzdory hollywoodské konkurenci si s tím poradila na jedničku. Barva kouzel a Lehké fantastično daly vzniknout dvoudílnému filmu, stejně jako Otec prasátek a Zaslaná pošta. V současné době se chystá natáčení Nevídaných akademiků.

Zaslaná pošta
Odkazy

Ankh (spolupráce :D) × Morpork (galerie) × DiscWorld
Discworld and Pratchett Paraphernalia × The lost art of Discworld

2 komentáře u Zeměplocha

  • Zeměplocha – místo, kam se s každou Pratchettovou knihou tak ráda vydávám (dokud v knihovně nezjistím, že jsem už všechno přečetla). Nemám co dodat (leda by to obsáhlo samostatnou knihu), snad jen, že z malířů jsem nakloněna spíše Kidbymu a filmové adaptace mě moc nezaujaly (ale to je u filmů podle knížek naprosto běžné).

  • Mam v mobile vsetky jeho knihy a uz vedinu zial precitanych :D ale nastastie je to taka tvorba, ktora sa da citat aj viac krat a prijemne sa bavis :D.
    Z filmov mam najradsej otca prasiatok.. skratka smrt je moja oblubena postava :D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *