Mudlovské dění

Obsese: Jméno větru
Poslouchám: Red - Pieces
Sleduju: Fringe
Píšu: Nope
Kreslím: Nárazově

Obláček štítků

Laboratoř

Právě je

Už dřív se u mě vyskytl nápad, zkusit trochu pomoct zvědavcům a pokusit se sepsat (a nakreslit) podrobnější návody, jak co nakreslit. Nepovažuju se za odborníka a jsem si dost jistá, že expert si taky říkat nemůžu, ale nemohla jsem si nevšimnout, že zatímco web je zaplněný blogy věnujícími se make-upu, zrovna barvičky určené na papír mi trochu chybí… A právě ze svého laického hlediska bych vás chtěla postupně seznámit s různými kreslítky, malovátky a vychytávkami, které se mi osvědčily.
S oblibou tak trochu místo obchodů s oblečením obrážím obchody s výtvarnými potřebami, a to s takovým elánem, že myslím, že bych si mohla říkat „art supplies hoarder“. Ne, nestíhám to pomalu všechno využívat, ale co když!
Znovu říkám, nejsem žádný malíř. V každém druhém obchodě vám paní za pultem poradí lépe, protože se kolem toho nepohybuje neustále, ale jaký je vlastně rozdíl mezi všemi těmi copic markery? Jak velké jsou krabičky na akvarel, když si je chci skládat do krabičky? Kde seženu pigma mikrony?
Sama jsem se zatím nedostala ani k oleji, akrylky jsem trochu osahala teprve nedávno a jsem spíš úzce zaměřená právě na vodovky/akvarel.
Z původního plánu sice tak trochu sešlo. ovšem v dnešní době je všude spousta streamů a vrchovatě návodů, jak nakreslit pořádný obličej a všechny jeho výrazy. Tak trochu doufám, že jakési minirecenze na samotné výtvarné potřeby jsou něco, čeho je pomálu, takže se tu dozvíte něco nového, než investujete své zlaťáky naslepo do něčeho, z čeho budete zklamaní – nebo tu najdete pár tipů na to, čím obdarovat svého výtvarně nadaného kamaráda či potomka, aniž byste šlápli vedle se školními vodovkami!

Je to už přes rok, co mi tak trochu vyrazila den zpráva o tom, že sir Terry Pratchett už není mezi námi. Ne že by to bylo neočekávané, ale stejně to zabolelo. Tehdy jsem si podržela minutu ticha, smířila se s tím, že jeden z mých nejmilovanějších autorů už nic nevydá a… život šel dál, hádám.
Právě po tom roce jsem si znovu vzpomněla. Terry slavil narozeniny dva dny po mně. Když jsem byla mladší, poslala jsem mu e-mail s blahopřáním právě k narozeninám, a když mi Terry odepsal (tehdy jsem byla hodně zažraná do Zeměplochy, nově objevené a naprosto okouzlující), popřál mi k těm mým (však víte, ten pocit, že už můžete v klidu umřít) a ještě připojil veselou poznámku, že jeho věk je jenom navenek. Tehdy ještě neměl diagnózu Alzheimera, ale mám pocit, že i kdyby měl, napsal by něco podobného.
Loni jsem dokoupila všechny zbývající knížky, jelikož už jsem na ně měla peníze (dřív jsem si potvorně sháněla e-booky, ale na Zeměplochu šlo hodně z mého skromného kapesného), takže jsem si ucelila celou sérii. Nedávno jsme se stěhovali – nakládala jsem si všechny ty paperbacky do koše a nepřítomně se usmívala nad tím, jak jsou nejstarší stránky úplně žluté a ty nové září jako sníh.
Od mé nejdražší jsem navíc dostala The Compleat Discworld Atlas, zatímco společně jsem zase nahrabaly některé limitované hardcovery (pevná vazba) Zeměploch s naprosto úžasným minimalistickým designem (podívejte se na discworldemporium.com).
Zkrátka a dobře, Zeměplocha je něco, co se na vás přilepí a veze se to s vámi ještě drahně let. Sir Terry už tu není, ale stačí jen nakouknout do jedné z nich a připomenout si, že Smrť se sirem Terrym s velikou pravděpodobností ještě zaskočil sprovodit ze světa nějaké to karí. Like a sir!
Pamatujte si fedoru. Kachničku. A tričko, které Terry nosil na jednom conu, bastard jeden.

Terryho triko

Kolik z vás schválně vyhlíželo v jedenácti svůj dopis z Bradavic? Minul vás a jste přesvědčeni, že se museli tam nahoře splést? Proč si to nevyhradit roleplayem?;D Dnes máme na seznamu Felix Felicis, kde zanedlouho začne druhý školní rok od počátku hry. Ještě pořád je chvilka času pořídit si lístek na Bradavický expres a vyrazit do 70. let, do doby Pobertů…
Felix Felicis si sice zakládá na originálních postavách, ale to určitě neznamená míň zábavy. Ze školního kumbálu jsme vylovili zakladatelku hru, jednoho studentíka a novopečeného prváka, který bude teprve zařazen do jedné ze čtyř známých kolejí. Co nám pověděli, jaké dojmy ze hry mají a proč se uchytili zrovna u „tekutého štěstí“, se dočtete v následujících řádcích…

Felix Felicis

Celý příspěvek

Obávám se, že jsem prošvihla Ettëlein tolkienovský maraton, který běží už od 1. října. Nu, nikdy není pozdě pořádně se rozject!:D Pána prstenů jsem sice nepřečetla (mám ho přelouskaného několikrát z dob, kdy jsem na čtení měla čas), ale samozřejmě jsem si v souvislosti s premiérou dlouho očekávané premiéry Hobita nemohla odpustit naškrábat něco málo o téhle pecce, na kterou jsme společně s ostatními tolkienofily několik let (ne)trpělivě čekali…

Hobit

Celý příspěvek

Posledních pár měsíců jsem One Piece trestuhodně zanedbávala, takže těm, kdo pořád váhají, co to vůbec je a jestli má cenu ztrácet s tím čas, nabídnu tohle starší video – výmluvně „One Piece v šesti minutách“. Kdo nemá rád spoilery, dívat by se neměl, nicméně myslím, že je to skvělé i pro ty, kdo už to znají, jako shrnutí událostí před 3D 2Y. Video je podle mě sestříhané docela dynamicky a chytlavě (s hudbou z Pirátů z Karibiku, která se kupodivu ani moc nebije :) ), v rámci hlavních soubojů – chybějí takové ty malé dojemné a vtipné maličkosti, které One Piece průběžně prokládají, ale to dojem z videa vůbec nesnižuje…:)
Příjemnou zábavu!
(Pustťe si to v HD)

Celý příspěvek

Pár přerývaných výdechů, než vzduch proťala slaná a kovová pachuť. Muž zkroucený na zemi skoro překvapeně přitáhl ruku k boku. Šedou vlnu prosakovalo cosi tmavého a terpentýn to rozhodně nebyl.
„Jak jsi… mohl,“ dostat ze sebe ztěžka bez té správné intonace, než aby se oslovený skutečně zastyděl. Ten namísto toho otřel rozpačitě rukávem čepel a matně stříbrný trn zastrčil zpátky za opasek. Vypadal, že je sám překvapený, možná víc, než by si byl ochotný přiznal. Krev zatím prosákla skrze svršky, pokračovala přes spodky a na hladké kamenné dlažbě beze spár vytvářela pomalu se šířící sirupovitou loužičku.
Brom opřel hlavu čelem o studenou zem, už mu nestačilo podpírat se loktem. Sevřel pěst a druhou rukou si přitlačil na zranění.
„Tohle se nemělo stát,“ zaštkal. Ta slova ještě několikrát opakoval jako v deliriu a i přes vystřelující bolest a pohupoval, jako by slyšel vzdálenou melodii ukolébavky. „Tohle se nemělo stát.“

Láska! Nenávist! Ostré meče, krásné ženy a možná i pohledný instruktor! Tuhle srandu jsem rozepsala někdy v červenci (po dočtení Inheritance) a teprve dneska jsem se dokopala napsat ještě kousíček, aby se dala publikovat první ucelenější kapitolka s koncem, který vás snad navnadí na další pokračování.
***

Celý příspěvek

No, nějak mi nakonec vypadlo napsat vůbec o AnimeFestu 2012, kam jsem si zajela vyzvednout Vějíř a zin, když už jsem měla de facto dva volné vstupy, tak bus a pár hodin jízdy mě nemohlo zabít. Odvezla jsem si navíc černé steampunkodračí tričko (ze kterého jsem byla nejnadšenější), ale vzpomínky se tak nějak omezily na to, že jsem zase nestihla potkat všechny, co jsem chtěla, a vrozená asociálnost mi mírně bránila v tom vecpat se.
Je celkem hezké ohlížet se a občas najít nějakou stopu, zmínku. Uznávám, že mě potěšilo, že si někdo fotil naše čáranice u stolečků (kde jsem byla s Faqy a ještě několika skvělýma-holkama-jejichž-jména-jsem-bohužel-zapomněla).
Ne že bych to cíleně vyhledávala, protože ve vší upřímnosti, příspěvěk do čtvrtého Vějíře představoval scénář ode mě a krásný obrázky od Faqy a tím pro mě vedle miničlánku v zinu fest končil. Nápad na Císařova slavíka mi na začátku přišel fajn v tom, že určitě tam nebude nic podobného – trochu jsem přeformovala pohádku od Andersena, ale protože jsem neměla zkušenost s psaním scénářů, natož pro komiks, vůbec jsem netušila, jak dlouhé to má být a do kolika stran se máme vejít. Faqy mě seznamovala průběžně s ohlasy lidí od Vějíře, kde jsem se začala děsit. Rána to byla v okamžiku, kdy jsem Vějíř viděla. Ten čtvrtý má úžasnou obálku (i když jsem si byla fakt nejistá pohlavím zobrazené osoby) a většinou tam byli autoři, co už pro Vějíř něco dělali dřív. Prolistovala jsem to a trochu mi zatrnulo. Měli jsme to strašně odlišné. Dobře, možná to byl cíl (koneckonců fakt nejsem pro název „česká manga“, když to může být prostě komiks, v tom jsem tradicionalista a co se nakreslí v Čechách, to už stejně manga není a nebude), jenže to děsivé na tom bylo to, že – jak se zdálo – vůbec nikdo nepochopil. Nevím, jestli jsem konec moc usekla, jestli jsem neměla víc vysvětlovat (což by pro bajku byla ostuda) nebo jestli se lidi ztratili ve Faqyině orientálním stylu. Byl to fail, běželo mi hlavou.
O to jsem potěšenější, že pro mě Faqy vyhrabala jakousi recenzi, kde jsme zhodnocené někým, kdo nejspíš záhadně dokázal odhalit můj prapůvodní záměr být totálně mimo.
Dovolím si drze citaci: „Peckoidní záležitost, dokonalé sladění scénáře s kresbou. S mangou toho moc společného nemá. Chci více!“ Jojo, nadýmám se pýchou.
Letos jsem nějak nestihla pro Vějíř nic vymyslet, i když jsme to s Faqy chtěly zopakovat (čímž bych se jí ráda omluvila). Nevím, asi jak nejsem zvyklá, že mi do toho někdo mluví (pokud to není čistě konstruktivní kritika), tak je pro mě ještě obtížnější vylovit nějaký volný čas pro vymýšlení. Teď by nápad byl, ale rozhodně nevím, jestli by se hodil zrovna do Vějíře… Možná něco sešmodrcháme stranou.

Mimochodem, co se týče umění, právě se pokouším o 30 days challenge (dost neúspěšně :D), a ohledně komiksového světa, nakupuju X-meny na trafice za stovku!! Nádherné zahájení školního roku! Jen nevím, jestli budu mít na Avengers a Iron Mana (Spideyho už jsem prošvihla), každopádně je to barevný komiks za hubičku, takže všem, kdo komiks žerou, doporučuju v následujícíc týdnech kontrolovat stánky.