Sherlock Holmes: Hra stínů

Downeyovka číslo 2 neměla příliš drastická očekávání z mé strany. Obvyklá zábava, akce, pár historických nepřesností, zkrátka nic, co by se spojovalo s původním Sherlockem Holmesem. Přesto bych neřekla, že kdyby někdo nainstaloval obrazovku zespoda na víko rakve, Doyle že by se otáčel v hrobě. Sherlock Holmes je ještě pořád všestranně nadaný génius, kterému chybí jediné, a to je vlastní sociální IQ.

Dobře, dobře, od viktoriánského románu to má daleko, ale s tím snad nikdo do biografu ani nešel. Přehršel zpomalených scén, drastické kulervoucí zvuky nabíjených zbraní (aneb kdo jiný zašel do kina, kde byla hlasitost nastavená pro hluchou tetku?)… zkrátka SH získal novou dimenzi. Blíží se nám první světová válka a jistý pan univerzitní profesor ji chce urychlit, protože válka je dobrý byznys. Z toho nám kromě poučení, že někteří univerzitní profesoři jsou opravdu všehoschopná svoloč, plyne jedna věc: blíží se epický závěr.

Nádherné prostředí (zvlášť pevnost v poslední části filmu), hudba, která si ukořistila většinu pozornosti a jedna pěkná cikánka. Dobře, směju se, ale zatím se nikdo neozval, že je špatně, že cikáni ve francouzském táboře kradou a tahají na lidi dýky. Začátek je trochu rozvleklý a okatě nakousává mnohem víc, než kolik se nakonec vyřeší. Víc než zjevně se chystá třetí film, nebo jsem Maďar. Film se rozjíždí až posléze, očekávanou scénou ve vlaku, na kterou jsme se klepali od traileru, protože jsme chtěli všichni vidět Downeyho v převleku za ženskou. Upřímně, ty maskovací převleky stírají i tento fenomenální úkaz a trailer je navíc neprokecl dopředu.

Ortel? Holmes trochu zklamal. Drží se celkem vysoko, ale sází příliš na osvědčené. Tím první film nepřekoná, nasadil trochu vyšší laťku. Pobavíte se a plátno určitě v tomhle případě stojí za to. Hudba naprosto skvostná, kochání se krajinou zaručené, vtip je taky k mání. Ale to opakování se…

Hra stínů versus britský Sherlock
Ostrovan vítězí na plné čáře, přestože oba oponenti jsou velmi důstojní. Scénáře naprosto rozdílné (Hra stínů je laděná jako bondovka, Sherlock se zakládá o něco málo věrněji na původních románech nebo povídkách), stejně tak obsazení. Na obou se najdou klady, u obou se přitlačilo na bromanci. BBC si může dovolit méně akčních scén. Proč? Genialita scénáře a nápadů. Zatímco Hra stínů opravdu těží z předcházejícího filmu (analýza budoucího souboje et cetera), Sherlock pokaždé přijde s něčím novým (ohledání místa činu pomocí webkamery, blogování). BBC si zkrátka může dovolit „kravnout“ – hlavního hrdinu si negilotinovala na roveň člověka se srdcem. Asociální chování je tu znát mnohem víc, stejně jako dedukční schopnosti se dávají na odiv podstatně ve větší míře než u downeyovské verze. Může si dovolit nenutit slovní vtip, když může vycházet ze situačního humoru.
Jinak řečeno, je dobře, že Doylovy náměty zažívají boom. Ani jednu verzi nezapuzuji, obě mají něco do sebe, jen z úplně jiné strany. Striktně je porovnávat a vybírat, která je lepší, je šibeniční úkol. Tak jako tak, pokud se má vlna favorizace přehoupnout po fantasy někam dál, prosím prosím prosím, už žádné další upíroviny. Chytré detektivky jsou mnohem úžasnější. Vysoce oceňuji, že mám možnost souběžně sledovat právě adaptace Sherlocka Holmese, dělá to z let 2011 a 2012 pro mě dobré ročníky. :)