Letní války | Summer Wars

Sociální sítě a internet jako takový čeká bezpochyby slibná budoucnost. Už dnes se via síť podávají přihlášky, vyplňují formuláře, seznamuje se; zanedlouho se bude skrze virtuální svět pravděpodobně i volit, nakupovat běžné potraviny. A už dlouho se horlivě a v hororových scénářích diskutuje také o tom, co to bude všechno vlastně mít za následky, kam až to povede…

V případě režiséra Toki wo Kakeru Shoujo Hosody Mamoru nad počítačovou realitou zvítězí rodina. Perfektní letní jízdě předsedí v hlavních rolích Koiso Kenji, student geniálně matematicky nadaný, který spolu se svým obdobně geekovským spolužákem pomáhá moderovat on-line svět OZ, a Shinohara Natsuki, dívka s (na dnešní dobu) enormně rozvětvenou rodinou, která drží při sobě. A nejspíš rekordní počet postav vedlejších zdatně sekunduje.

Kenji tráví pravděpodobně 90% života právě na OZu, protože před Natsuki se neovladatelně červená. Když mu sličná spolužačka nabídne „brigádu“, vrhne se po příležitosti všema deseti, jenže tváří v tvář šíleně velkému společenství tetiček, strýčků a dětí je úplně vykolejený. A to navíc ještě netuší, že na něj Natsuki ušila boudu: Namluvila babičce, silně matriarchální hlavě rodiny, že je Kenji její kluk a vypadá to vážně. Kenji se musí pod ostrým pohledem babičky obrovského, prastarého rodu setsakra snažit, aby udělal dojem.  Jenže jeho pověst je během pár hodin ztracená, když během noci dešifruje záhadnou zprávu a následujícího dne vyjde najevo, že se někdo naboural do OZu, přičemž podezřelým je právě Kenji.

OZ, obrovská virtuální realita, která je tak oblíbená, že na ní má účet i vaše babička, přebrala postupem času veškeré funkce, jako je například řízení semaforů, navigace, zkrátka celá infrastruktura. Rozbití jejího (donedávna údajně) nedobytného kódu znamená spoustu průšvihů, včetně té maličkosti, že z nebe začínají pomalu padat i satelity. A to už je pořádný důvod k panice.

Letní války nikde nedrhnou. Je to ideální směska vtipu, tragédie, drama, cyberspace dobrodružství i trocha romance, a narozdíl od americké tvorby není nijak kýčovitá. Krom varování před následky přenášení reálného světa do virtuality a globálního propojování všeho počítačstva se objeví pár scének nabádajících k soudržnosti, ale v japonském podání to kupodivu málokdy vyzní křečovitě.

Mezi postavami se dá vysloveně vybírat, ačkoli naprostým favoritem bude pravděpodobně právě babička, což je další věc, kterou konkrétně u Letních válek (a několika ghibliovek) můžu jen obdivovat, totiž zástupnost starších postav v „táhnoucí roli“. Drtivá většina „moderních“ příběhů představuje jako protagonistu mladého člověka (ideálně navíc krásného/chytrého/tragického), ale Hosoda nevypouští ani starší generaci coby přirozenou součást společnosti a ne něco, co je odloženo na vedlejší koleji.
Trochu nuda je záporák, zjevem to vyloženě evokuje dětské pojetí a lá zlý robot-bojovník, ale asi to byla nejlepší volba, jak zobrazit vir graficky jinak, než jako hlodajícího červíka, který se ďábelsky směje a trhá složku Dokumenty na cucky.

Scénář je tak živý, střih relativně rychlý a animace přitažlivá, že ne vždy se stíhá sledovat hudební podklad a pozadí příběhu, ovšem i ty stojí za trochu té pozornosti, skvěle celek doplňují a výborně od sebe odlišují a tím pádem i definují oba světy. OZ je smršť růžové a bílé, kde se prohánějí postavičky avatarů, realita je svět, kde vám prckové seberou ovladač od televize a kde si musíte jména všech příbuzných zapamatovat během jediného představování, abyste se neztrapnili.

Nejsilnějším kořením je ovšem humor. Na loňském Animefestu (2010) si Letní vlky právem přivlastnily většinovou pozornost a sklidily obrovský potlesk. Ačkoli nějaké ty chybičky by se nejspíš našly (ale to nakonec záleží spíš na individuálním vkusu), jako například ke konci mírné přitažení za vlasy nebo celkově vlastně podivný příběh, který hraje až druhé housle, úspěšně to přebíjejí kladné faktory atmosféry, postav a neváznoucího běhu filmu. Jednoznačné doporučení.