Zeměplocha
Bábi Zlopočasná
Jménem Esmerelda. Nejlepší přítelkyně Stařenky Oggové, ale především čarodějka z hor Beraní hlavy, bezesporu nejmocnější na Zeměploše. Místo čar dává přednost hlavologii. Je tvrdohlavá, rozhodně asertivní a dala by se považovat za náčelnici čarodějek hor Beraní hlavy. Zatracuje mágy. Má vždycky poslední slovo a přísně dodržuje tradice. Nosí jen černé šaty, vždy několik vrstev. Vlastní jedno velmi zastaralé koště, se kterým se musí rozbíhat, aby letělo. Jediný, kdo na ni má alespoň malý vliv, je právě Stařenka.
Stařenka Oggová
Jménem Gyta. Asi patnáct dětí, několikrát rozvedená, matriarcha rozvětveného a poněkud roztahovačného rodu Oggů v horách Beraní hlavy, čarodějka. Veselá, rázná, má ráda společnost, oslavy a pití. Přítelkyně Bábi. Její syn Jasoň ková Smrťova koně Truhlíka. Vlastní (i když to asi není to správné slovo) kocoura Silvera, krajně nebezpečné stvoření, kterému se těžko dá říkat kočka. Stařenka někdy používá trochu pálivější výrazy a s oblibou zpívá sólo Ježčí písně.
Zuzana Stohelitská je dcerou Morta a Ysabell, vévodů ze Sto Helit, a samozřejmě vnučkou Smrtě (bez otázek ohledně genetiky, ano?). Může si hrát s časem, a když chce, ani gravitace si jí nevšimne. Krom toho má plno zvláštních vlastností a možná je i trochu zlomyslná. Asi není jednoznačně kladná hrdinka. Většinou se snaží žít jako „normák“ a dělá, že žádného dědečka nemá. To se jí nedaří zčásti kvůli krysímu Smrti, který ji pořád otravuje… Jako žačka nosila modrou blůzku a jakmile měla možnost vypadnout, začala se odívat do hodně černé, ale stoprocentně ji poznáte podle bílých vlasů s černým pruhem na levé straně čela a pár znaků po tatíkovi, totiž tři čáry na levé tváři které se objevují, když zrovna Zuzana podléhá nějakým silnějším emocím. Pracovala jako učitelka a vychovatelka, protože jí její částečná nadpřirozenost umožňuje vidět bubáky a další obludy, což je při práci s dětmi jistá výhoda. Občas – i když nerada – zaskakuje Smrtě.
Aktuální arcikancléř Neviditelné univerzity. Většina dosud vydržela průměřně jedenáct měsíců, Výsměšek se však zdá být dlouhodobějším kandidátem. Nosí si s sebou (asi i do postele) svou oblíbenou kuši, kdyby narazil na něco, co by se dalo zastřelit. I přes svou mágům vlastní korpulentní postavu je sportovní typ. Je tvrdohlavý a když po něm něco budete chtít, musíte vydržet o tom žvanit alespoň pět minut, aby Výsměšek usoudil, že jde o něco vážného. V drtivé většině případů vás ale stejně nebude vnímat. Jako všichni arcikancléři, i Výsměšek si před spaním pravidelně vyklepává postel, která občas může skrývat taková překvapení, jako jsou jedovatí hádci nebo štíři. Miluje omáčku Ohó-Ohó, krajně nebezpečnou látku, jež naprosto vyhovuje jeho potřebám „autocondimentora“ – to je člověk, který si bez ohledu na to, jak je jídlo okořeněné, okamžitě přisype sůl, někdy pepř a další ostřejší věcičky. Rád komanduje děkana a někdy mu leze na nervy, když se na kvestorovi neprojeví účinky pilulek ze sušených žab. Kvestor totiž patří do blázince, jenže nikdo jiný není ochotný sčítat sloupky, výdaje a podobné papíry s tisíci čísly. Jednu dobu arcikancléře trápilo hejno jeho nadávek, které ho úporně pronásledovalo.
Nedostudovaný mág. Nějaký čas měl v hlavě osmé Oktávovo zaklínadlo, kvůli kterému, jak se mrakoplaš domníval, si do hlavy nedokázal nacpat jakékoli jiné. Poznáte ho podle špičatého klobouku s nápisem „MÁK“ a podle toho, že bude pravděpodobně na útěku. Má talent na jazyky a zeměpis. Ví vždycky naprosto přesně, odkud prchá, a dokáže ječet „Nezabíjejte mě!“ v desítkách zeměplošských řečí. Typické pro něj je, že se dostane vždycky tam, kde být ani náhodou nechtěl, a když se nic neděje, má tušení, že se stane něco strašného. To, jak je cynický, se mu už nespočetněkrát vyplatilo. Za největší štěstí považuje nudu. Přepadl přes Okraj, několikrát zachránil svět a vždycky z toho vyvázl živý, což je jeho největší smůla, protože ho dozajista čeká další takové zachraňování. Smrť je alergický na jeho nedochvilnost. Po setkání s turistou Dvoukvítkem dostal darem Zavazadlo (nebo Zavazadlo dostalo jeho).
Zavazadlo, bedna na nožičkách vyrobená ze vzácného Myslícího hrušnovníku, umí samo myslet (lepší výraz zní „dedukovat“) a nikdo dosud nedokázal prozkoumat jeho nekonečné hlubiny – velmi zvláštní je, že ať už si do něj Mrakoplaš uloží věci v jakémkoli stavu, zpátky je dostane vyprané a úhledně složené, a zloději, kteří se odvážili přiblížit k Zavazadlu, už nikdy nenašli své prsty…
Antropomorfická personifikace. Dva metry deset vysoký hubený kostlivec s modrýma očima v černém plášti. MLUVÍ ASI TAKHLE. K práci potřebuje svou kosu s téměř průhledným ostřím, bílého přerostlého koně jménem Truhlík a občas na záskok vnučku Zuzanu, dceru bývalého učedníka Morta a adoptivní dcery Ysabell. Od doby, kdy dostal na čas výpověď, s ním spolupracuje krysí Smrť. Neustále se usmívá, protože nemá na výběr, a nezná význam slova klika a spravedlnost. Dokáže totiž bez sebemenšího zaváhání procházet zdí a něco jako spravedlnost pro něj prakticky neexistuje. Při práci občas přehání zájem o lidi a dostává tím je i sebe do malérů. Jeho heslo NENÍ SPRAVEDLNOST, JSEM JEN JÁ má důvodné opodstatnění, a to, že když změní osud jednoho člověka, změní osud celé Zeměplochy, což je vážně zasahování do průběhu věcí. Výjimky samozřejmě vždycky potvrzovaly pravidla. Když se tedy Smrťovi nestaví na odpor lidé (hele, vždyť vlastně dělá jen svou práci), může počítat jako své úhlavní nepřátele Auditory reality. Ve svém domku mimo Prostor a Čas zaměstnává mrzoutského bývalého mága Alberta. Je typický klasik, i jeho zahrada hraje odstíny dočerna…
A je to tady, další pratchettovka zfilmována. Docela by mě zajímalo, jaká přijde na řadu další, a nemůžu si odpustit kyselý škleb, když si uvědomím, že to zase natáčela jen Sky1 a vůbec to nešlo do kin. Jo, asi to nemá rozpočet jako každej druhej hollywoodskej „trhák“, ale je to mnohdy zábavnější právě kvůli tomu, že tam není trik na každém rohu. I když pratchettovky to tak trochu vyžadují, ale zrovna multietnicismus v tom bohužel tentokrát vidět nebyl, škoda – novinka byla leda společnost golemů, jenže jinak to sklouzává čím dál víc do vzeření „obyčejného“ devatenáctého století (což nemůžu říct, že by se mi nezamlouvalo).
Děj se mi moc opakovat nechce – ať už jste knihu četli nebo ne, shlédnout se to dá v každém případě. Film se knížky drží trošku křečovitě, vynechal ale pár scének, které mohly stát za to. Asi je moje vina, že jako představu golema jsem měla hodně napevno zafixovaného toho pražského, ale stejně – po skepsi při okouknutí traileru musím říct, že se nedá dát na první dojem, konkrétně v tomhle případě je totiž člověk příjemně překvapen. Angličtí herci opět nezklamali (hlavní dvojka Vlahoš a Adoráta = perfektní kombinace sarkasmu, Slavoj = sběratelský psychouš jak má být).
Scénář trošku pokulhává, někdy se mi zdá, že se to s tím patosem přehání, ale stejnak se u toho vždycky blbě tlemím, takže to nebude hrát zas takovou roli. Celkově to vyhlíží jako příjemná podívaná, dokonce se mi podařilo zapomenout na Anguu, která vypadala, že na něčem jede..xD
Hudba to pěkně doplňovala, ale ani zdaleka nezapůsobila jako ta, která se objevila v Barvě kouzel nebo Otci prasátek. Přesto zatím Zaslanou poštu považuju za snad nejpovedenější zfilmovanou pratchettovku, i když se to dost špatně srovnává, protože jako fanda mám už zakotvené jisté favority..:3
Na závěr musím dodat, že většinou, když se dozvím, že se nějaká moje oblíbená knížka má zfilmovat, okamžitě propadám cynismu a maluju si, co kde zase zkazí a jak to bude hrůzné. Ne tak u Sky1 a Zeměplochy – tady se opravdu nemůžu nikdy dočkat a když to srovnám s tím, jak očekávám např. Temeraira: skepse se vyskytne u obou dvou, u traileru stoupá, ale jen co dojde na samotný film, tyhle mě pokaždé dostanou. Prostě to nejde, nemít to rád.
