Vzpomínka

Je to už přes rok, co mi tak trochu vyrazila den zpráva o tom, že sir Terry Pratchett už není mezi námi. Ne že by to bylo neočekávané, ale stejně to zabolelo. Tehdy jsem si podržela minutu ticha, smířila se s tím, že jeden z mých nejmilovanějších autorů už nic nevydá a… život šel dál, hádám.
Právě po tom roce jsem si znovu vzpomněla. Terry slavil narozeniny dva dny po mně. Když jsem byla mladší, poslala jsem mu e-mail s blahopřáním právě k narozeninám, a když mi Terry odepsal (tehdy jsem byla hodně zažraná do Zeměplochy, nově objevené a naprosto okouzlující), popřál mi k těm mým (však víte, ten pocit, že už můžete v klidu umřít) a ještě připojil veselou poznámku, že jeho věk je jenom navenek. Tehdy ještě neměl diagnózu Alzheimera, ale mám pocit, že i kdyby měl, napsal by něco podobného.
Loni jsem dokoupila všechny zbývající knížky, jelikož už jsem na ně měla peníze (dřív jsem si potvorně sháněla e-booky, ale na Zeměplochu šlo hodně z mého skromného kapesného), takže jsem si ucelila celou sérii. Nedávno jsme se stěhovali – nakládala jsem si všechny ty paperbacky do koše a nepřítomně se usmívala nad tím, jak jsou nejstarší stránky úplně žluté a ty nové září jako sníh.
Od mé nejdražší jsem navíc dostala The Compleat Discworld Atlas, zatímco společně jsem zase nahrabaly některé limitované hardcovery (pevná vazba) Zeměploch s naprosto úžasným minimalistickým designem (podívejte se na discworldemporium.com).
Zkrátka a dobře, Zeměplocha je něco, co se na vás přilepí a veze se to s vámi ještě drahně let. Sir Terry už tu není, ale stačí jen nakouknout do jedné z nich a připomenout si, že Smrť se sirem Terrym s velikou pravděpodobností ještě zaskočil sprovodit ze světa nějaké to karí. Like a sir!
Pamatujte si fedoru. Kachničku. A tričko, které Terry nosil na jednom conu, bastard jeden.