Vějířové střípky

No, nějak mi nakonec vypadlo napsat vůbec o AnimeFestu 2012, kam jsem si zajela vyzvednout Vějíř a zin, když už jsem měla de facto dva volné vstupy, tak bus a pár hodin jízdy mě nemohlo zabít. Odvezla jsem si navíc černé steampunkodračí tričko (ze kterého jsem byla nejnadšenější), ale vzpomínky se tak nějak omezily na to, že jsem zase nestihla potkat všechny, co jsem chtěla, a vrozená asociálnost mi mírně bránila v tom vecpat se.
Je celkem hezké ohlížet se a občas najít nějakou stopu, zmínku. Uznávám, že mě potěšilo, že si někdo fotil naše čáranice u stolečků (kde jsem byla s Faqy a ještě několika skvělýma-holkama-jejichž-jména-jsem-bohužel-zapomněla).
Ne že bych to cíleně vyhledávala, protože ve vší upřímnosti, příspěvěk do čtvrtého Vějíře představoval scénář ode mě a krásný obrázky od Faqy a tím pro mě vedle miničlánku v zinu fest končil. Nápad na Císařova slavíka mi na začátku přišel fajn v tom, že určitě tam nebude nic podobného – trochu jsem přeformovala pohádku od Andersena, ale protože jsem neměla zkušenost s psaním scénářů, natož pro komiks, vůbec jsem netušila, jak dlouhé to má být a do kolika stran se máme vejít. Faqy mě seznamovala průběžně s ohlasy lidí od Vějíře, kde jsem se začala děsit. Rána to byla v okamžiku, kdy jsem Vějíř viděla. Ten čtvrtý má úžasnou obálku (i když jsem si byla fakt nejistá pohlavím zobrazené osoby) a většinou tam byli autoři, co už pro Vějíř něco dělali dřív. Prolistovala jsem to a trochu mi zatrnulo. Měli jsme to strašně odlišné. Dobře, možná to byl cíl (koneckonců fakt nejsem pro název „česká manga“, když to může být prostě komiks, v tom jsem tradicionalista a co se nakreslí v Čechách, to už stejně manga není a nebude), jenže to děsivé na tom bylo to, že – jak se zdálo – vůbec nikdo nepochopil. Nevím, jestli jsem konec moc usekla, jestli jsem neměla víc vysvětlovat (což by pro bajku byla ostuda) nebo jestli se lidi ztratili ve Faqyině orientálním stylu. Byl to fail, běželo mi hlavou.
O to jsem potěšenější, že pro mě Faqy vyhrabala jakousi recenzi, kde jsme zhodnocené někým, kdo nejspíš záhadně dokázal odhalit můj prapůvodní záměr být totálně mimo.
Dovolím si drze citaci: „Peckoidní záležitost, dokonalé sladění scénáře s kresbou. S mangou toho moc společného nemá. Chci více!“ Jojo, nadýmám se pýchou.
Letos jsem nějak nestihla pro Vějíř nic vymyslet, i když jsme to s Faqy chtěly zopakovat (čímž bych se jí ráda omluvila). Nevím, asi jak nejsem zvyklá, že mi do toho někdo mluví (pokud to není čistě konstruktivní kritika), tak je pro mě ještě obtížnější vylovit nějaký volný čas pro vymýšlení. Teď by nápad byl, ale rozhodně nevím, jestli by se hodil zrovna do Vějíře… Možná něco sešmodrcháme stranou.

Mimochodem, co se týče umění, právě se pokouším o 30 days challenge (dost neúspěšně :D), a ohledně komiksového světa, nakupuju X-meny na trafice za stovku!! Nádherné zahájení školního roku! Jen nevím, jestli budu mít na Avengers a Iron Mana (Spideyho už jsem prošvihla), každopádně je to barevný komiks za hubičku, takže všem, kdo komiks žerou, doporučuju v následujícíc týdnech kontrolovat stánky.