Rebelka | Brave

Na Brave jsem se hodně těšila a ačkoli jsem na poslední chvíli trochu zděšeně zjistila, že se do češtiny přezpívávaly i písničky a já jsem pro změnu v kině znovu skoro výhradně se samými dětmi a donuceným rodičovským doprovodem, „Rebelka“, jak Brave přeložili, nezklamala. Je to něco jako povinná četba pro všechny příznivce ostrovů (hlavně Skotska) a ohnivých zrzi vlasů – kam se hrabou Weasleyovi!

Merida je nejstarší ratolest, skotská princeznička, o jejíž ruku se náhle na popud královny matky Elinor ucházejí dědicové tří dalších skotských rodin. Každý vytuší o takových rodech aspoň základ: kilty, dudy, modrá tetování, pitky a bitky. Zkrátka Mac Nac Fíglové v lidské velikosti. Jenže Merida je zrovna tak po tatínku Fergusovi neposedná. Namísto vyšívání utíkala z domova jezdit na koni a střílet z luku. Tenhle nevítaný vývoj událostí rozhodně nenechá být jen tak…

Po How To Train Your Dragon (Jak vycvičit draka), dalším vyhlédnutém snímečku, který nezklamal, jde interiérově i exteriérově o podobný typ, a někdo by si během pěkně ubíhající doby mohl vzpomenout na Medvědí bratry, protože medvědí tématika a motivy se tu vyskytují často. Kdepak, dneska už se nechodí na kance, medvědi jsou větší terno! Přesto při sledování na nic ze zmíněného nejspíš ani nevzpomenete. Brave má vlastní poutavé tempo doplněné neodolatelnou hudbou (jak jinak než inspirovanou Skotskem, i když právě při českém zpěvu jsem se u toho trochu dusila…), ani český dabing nedopadl rozhodně špatně, naopak mě mile překvapil.

Animaci nejspíš netřeba vyvolávat do nebe – vážně úchvatná a navíc design postav i prostředí byl sympatický. O to je vítanější překvapení, že kromě výtvarné stránky se tvůrci vyřádili i na psychice jednotlivých postav. I když někdy byl uřvaný střet mezi královnou a její dcerou trochu moc, nic naplat, byl to holt onen nejdůležitější klíčový vztah, a na druhé straně aspoň jsme se s kamarádkou mohly mlátit smíchy například nad Macintoshovým synem, což byla čirá dokonalost. Stejně tak trojčata. Hodně pobavila i postava čarodějnice a jejího domku – bylo v tom něco lehce zeměplošského, zkrátka neodolalo se a tvůrci si samozřejmě udělali tak trochu legraci z macbethovských klišé kotlíků.

Typ humoru odpovídá do puntíku režiséru Marku Andrewsovi, který dohlížel na Úžasňákovy, ale Brenda Chapmanová, uváděná jako spolurežisérka, se – škoda – moc projevit asi nestihla. Pro Pixar holt režírujou samí chlapi, ale na škodu to rozhodně aspoň v případě Brave není. Samozřejmě na Brave pohlížejme spíše jako na temnější pohádku – okatě je určena pro mladší diváctvo, ale ani v nejmenším neuráží ty starší, zkrátka jeden z těch „rodinných“ filmů produkce, která chce každému něco nabídnout, aby víc skásla. Kompromis se mi zdál víc než přijatelný…:)

Co se týče závěru filmu, byla jsem trochu na rozpacích, protože nevyšlo úplně najevo všechno, co bych si přála, ale rozhodně to není nic, co bych vytkla, protože zdlouhavé zpětné vysvětlování hodně filmům spíš podráží nohy. Vyjma vyloženě dětských poselství se mi šíleně zamlouvá smysl pro humor, zrzavá hříva je zkrátka nepřehlédnutelná. Film odsýpá svižně a nevzpomenu si na chvilku, kde by to nějak výrazně vázlo a já se nudila. Předskokanem Brave byl mimochodem na našem promítání sedmiminutový snímek La Luna, což bylo snové, překrásné, ale mírně uspávající, takže Brave má pravděpodobně povzbuzující účinky.

Víc už nebudu prozrazovat, nechte se překvapit a unést keltskou atmosférou. Hurá do kina!

Obrázky: Disney.com/Brave