Obláček štítků

Ačkoli mám knížky Hunger Games na seznamu „k přečtení“ už hodně dlouho, ostudně jsem se k nim ještě nedostala, ovšem zato se můžu podívat na film bez předsudků a většího zklamání, které se v případě zfilmování literatury dostavuje často ve větší či menší míře. Je to tak: každý si během čtení představí aspoň pár postav nebo míst po svém, a když film nesplní jeho očekávání, obvykle klesne osobní hodnocení automaticky o pár procent dolů.
No, dá se říct, že v případě Hunger Games jsem k tomu ty knížky ani číst nemusela.

Nechápejte mě špatně. Příběh má náboj a neuvěřitelný potenciál. U mě osobně byl problém v tom, že je to prostě 90 % výtažek z Battle Royale. Pro nevědoucí, to je něco jako japonská (a starší) verze Hunger Games, ve které se vyskytuje podstatně víc násilí a sexu. Tudíž prosím za odpuštění, že Hunger Games beru jako slabší čajíček – rozhodně to tím nechci srážet, knížky si stejně hodlám přečíst.
A oč tedy vlastně jde?
Nacházíme se v jakési alternativní realitě. Dvanácti chudým krajům vládne Kapitol, obrovské město plné extravagantních bohatých šmejdů. Poslušnost na distriktech (oblastech, překládám po svém) si vymáhá tím, že každoročně požádá jako výročí vzpoury distriktů odpornou show: z každého distriktu vybere jednu dívku a jednoho chlapce ve věku od dvanácti do osmnácti let, a ty nechá mezi sebou soupeřit, dokud nezůstane poslední z nich naživu.

Hunger Games - Hladové hry

Z tohohle pohledu je námět perfektním zrcadlem všem odporným reality show, ukázkou toho, kam až by někdy mohla znuděnost a zvrácené myšlení lidstvo zavést. Emoce, láska, nenávist, stříkající krev – obecenstvo si to žádá a toho se mu také dostane. Katniss Everdeenová z dvanáctého distriktu se do téhle hrůzy pustila jako dobrovolník, aby zachránila svou mladší sestru. Jenže jakou má šanci? Umí dobře střílet z luku a v lese je docela jako doma, jenže některé diskrikty si své děti trénují, aby jim přinesly slávu. Co když někoho vraždit baví a působí mu to potěšení? V uzavřeném prostoru mezi sebou uzavírají teenageři nebezpečná a ošemetná spojenectví a do toho jako deus ex machina občas z rozmaru zasáhnou sponzoři prachatí lidé, kteří upřeli svou pozornost a náklonnost či nelibost k jednotlivým účastníkům Hladových her.
Happy Hunger Games!

Katniss hraje Jennifer Lawrence, herečka, kterou opravdu hodně můžu. Ukázala se třeba i v x-mení První třídě a podle mých měřítek je děsně pěkná (obličej jí můžete zabrat z jakéhokoli úhlu a pořád je sympatická). Škoda, že potenciál, který film má v oblasti vztahů, tak nějak rozbředl a soustředil se jen na Katnissino setkání s Rue, nějaká ta hodně divně řídká romance s Petem Mellarkem a ještě sympaťácký návrhář a stylista Lenny Kravitz (lol). Jó, mimochodem, mihne se tam Liam Hemsworth! A právě tady není úplně jisté, co teda bylo, mělo být… Jen přetvařující se pohledy, ke kterým jsme jako klíč dostali jen pár filozofických keců. Dobře, dobře, tohle mi až tak nevadí. Jinak nás totiž filmaři seznámili se světem Hunger Games docela slušně, já jako neznalec jsem si nepřipadala úplně ztracená.

Každopádně kromě Rue se tam mezi Vyvolenými (na jejich vysoký počet) dělo naprosté minimum. Škoda, mohlo to být o to zajímavější, protože většina scének ostatní versus Katniss a její povaha „mlčím a ty žvaň, co chceš“ mě dost pobavila, na hlaní hrdinku mi přišla nezvyklá, ale fungující. Místy mi vadily roztřesené záběry – jistě, asi to byl účel, ale někdo už to bylo množstvím přehnané a mně málem vypadly oči. Navíc nervozity a napětí se stejně dosáhlo úplně jinými prostředky – takže kamera tak poletovala trochu nesmyslně, spíš to působilo, že kameramanovi nebylo dobře.

Katniss Everdeen

Místy trochu klišé, ale podle mě ne na závadu. Kritika konzumu se celkem trefila – musím ale hodně ocenit design Kapitolu a módu, to byla pecka. Rococo bitches! Jinak jsem ale nepochopila ten humbuk kolem. Knížky jsou určitě líbivé, já o tom nepochybuju, ale zdá se mi, že z filmu se prostě dalo vytáhnout víc. Že je to jen takový nedovařený náhled do světa, kde je toho mnohem víc. Vlastně mě to naladilo na čtení – otázky ohledně distriktů (jak to vypadá v těch ostatních? to se nikdy nikdo nevzbouřil?), starých vítězů Hunger Games a možná jejich mentální stavy (:D), a tak dál, takové maličkosti… Mně vážně nedávalo smysl, jak si skrze Hladové hry obyvatelé udržují naději. Naději na co? Odpor ke Kapitolu jsem si vícméně vytvořila už během první cirka třetiny filmu, zbytek se táhl jako žvýkačka na podrážce a kromě napětí už to moc nesdělovalo, jen hra na kočku a na myš, ale to si můžu pustit i Toma a Jerryho…:B

Takže rozsudek? Kvůli očekávání jsem možná čekala víc, než jsem nakonec dostala. Ale i tak to není vůbec špatný film. Sice to asi není nic, co by mi zůstalo extra dlouho v paměti, na druhou stranu při sledování jsem se rozhodně nenudila, děj plynul hladce a je to rozhodně fajn zážitek na zabití jednoho večera. Zamyšlení nad fénoménem reality show je u toho skoro samozřejmost, zbytek filmu byl trochu moc rozředěný, než abych si v tom našla další poučky. Jennifer Lawrence válí a příští rok si na pokračování Hunger Games: Catching Fire určitě zajdu.

1 komentář u Hunger Games

  • Taky jsem si říkala, že bych se do toho mohla pustit :-) Máš můj obdiv, že dokážeš sepsat takhle dlouho recenzi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *