Mudlovské dění

Obsese: Jméno větru
Poslouchám: Red - Pieces
Sleduju: Fringe
Píšu: Nope
Kreslím: Nárazově

Obláček štítků
Laboratoř
Právě je

Obávám se, že jsem prošvihla Ettëlein tolkienovský maraton, který běží už od 1. října. Nu, nikdy není pozdě pořádně se rozject!:D Pána prstenů jsem sice nepřečetla (mám ho přelouskaného několikrát z dob, kdy jsem na čtení měla čas), ale samozřejmě jsem si v souvislosti s premiérou dlouho očekávané premiéry Hobita nemohla odpustit naškrábat něco málo o téhle pecce, na kterou jsme společně s ostatními tolkienofily několik let (ne)trpělivě čekali…

Hobit

Letem světem se děj má asi tak: Hobit je prequel (čili něco, co se stalo před událostmi) Pána prstenů. Jednou větou to lze shrnout „jak Bilbo Pytlík k Prstenu přišel“, ovšem na film je třeba nahlížet ne jako na čistě epickou fantasy, ale především na pohádku, do které je předloha také laděná. Nutno podotknout, že knížka má sotva dvě stě stránek a tak ta první třetinka je ve filmu… Kupodivu to vůbec není na škodu.
Hobit má mnohem míň myšlenek než Pán prstenů, ale stejně je to rozkošné čtení, možná řekněme i povinná četba pro ty, kdo chtějí vědět víc o Pánu prstenů. Skládá se spíš se série menších dobrodružství, na jejichž konci čeká drak střežící trpasličí poklad. Vidíte to v tom? Prosímvás, nechoďte do kina s jiným očekáváním. Veškerá kritika, s níž jsem se setkala, pramení z toho, že diváci čekali dalšího Pána prstenů – předsudek.

První věc: nedejte na kritiky. Jsou placení za to, aby kritizovali. Jo, já to taky dělám, ale vzhledem k tomu, že se od svých jedenácti let počítám mezi ty, kteří zbožňují Tolkiena a jeho dílo, na Hobita si sáhout nenechám. Určitě by se ve filmu našly nějaké ty chybičky, jenže na druhou stranu, konečně je to jeden z filmů, který jede téměř přesně podle knížky (na což si spousta diváků stěžuje, že se neděje, a když to mají pod nosem, spokojení stejně nejsou), samozřejmě s pár maličkostmi překopané pro filmové účely. Jak už tak řekl Peter Jackson, je to film od fanoušků pro fanoušky, a my máme kliku, že zrovna PJ takový fanda je a má na podobné filmy rozpočet. Nikdy jiný by to takhle natočit nezvládl, ale i tak jsme ostražitě sledovali jeho videoblogy v průběhu natáčení. V současných dnech si tak nějak závislácky broukám Far Over The Misty Mountain, jede mi tu soundtrack (je famózní!!) a mám nastavený další odpočet do druhého filmu.

To byla jedna z věcí, kterých jsem se obávala, jakmile vyhřezla na veřejnost zpráva, že Hobit bude rozdělen do tří filmů. Úplně mi spadla čelist. Srovnejte si tenoučkou knížečku s tučnější trilogií – a to má časově vyjít na stejno? Jenže je taky třeba vzpomenout si, kolik se toho vynechalo v Pánu prstenů (což rádi sledujeme v podobě „deleted scenes“, které vůbec neměly být vynechané (omluva neangličtinářům, jde o „smazané či vynechané scény“, prostě co se nevecpalo)).
Další brblání nastalo ve chvíli, kdy se pouštěla první ukázka a PJ prozradil, že točí na XXX framů. Tohle moc vysvětlovat neumím, ale řekněme, že z toho se pak odráží kvalita odrazu třeba na plátně. PJ natáčel na takovou kvalitu, že jsem se taky bála, že to vyjde podobně, jako když vidíte některou z těch jihoamerických telenovel – příliš ostrá kamera, moc skutečné.

Hobit

Věřte, že ve 3D, kam jsem šla jako první (střihla jsem si půlnoční premošku), to naopak stálo za to. Většina filmů si 3D dotáhne postprodukčně a vyjma jednoho dvou záběrů si toho ani nevšimnete. Hobit je na tom jinak. Pokud skousnete 3D brýle a na začátku si nějak přezvyknete na to divné vidění (doporučuju představit si rovnou, že jste přímo tam, a nevnímejte se jako pouhý divák), je to prostě…. hloubka, pecková hloubka, výška a vyvolaná závrať, když to přeženu. V tomhle případě si troufám říct, že investovaná částka do lístku nešla vedle, jsem spokojená jak levitující Mistr Yoda. Hobit zachraňuje skeptiky před výrazem „3D“, který se mnoha lidem včetně mě) začínal pomalu ale jistě protivit.

Pro mě to (bohužel?) znamenalo, že jsem se musela vzdát původního znění. Asi mi pomáhá to, že jsem tolerantní (haha) a viděla jsem to dřív než plnou verzi v původním znění, protože jsem to relativně snadno překousla. Přezpívané písničky se mi líbily a i když mi často české hlasy přišly všechny až moc podobné, nebo mi moc nesedly, rozhodně mi to nezkazilo dojem z celého filmu, jak jsem se bála. Ne, vážně, Česko má výborné dabéry, ale původní verze je samozřejmě původní verze. Jsem ráda, že se rozhodli to přemluvit komplet, včetně elfštiny a písní (které jsou u Tolkiena tak nějak neodmyslitelné a doufám, že jich to vydrží i v dalších dvou Hobitech).

K postavám, což je moje oblíbená část. Žasla jsem u Avengerů, jak dokázali relativně rovnoměrně rozložit pozornost na šest hlavních hrdinů plus nějaké ty vedlejší a nikdo nezůstal ošizen. Teď si představte čtrnáct takových postav a Gandalfa, který je v Hobitovi k nevydržení a nejradši bych ho v knize nakopla. Skvělá věc je, že na to tvůrci mysleli ve velkém a každé postavě poskytli unikátní design, abyste si ji zapamatovali. I když asi budete mít problém i na konci filmu všechny vyjmenovat (pokud nejste vycvičení z knížky), pořád je to úžasný kus dobře odvedené práce, která se promítne i v pokračováních, na to si vsadím pravou ruku. Martin Freeman (alias Arthur Dent ve Stopařově průvodci aka John Watson z Sherlocka) jako Bilbo naprosto zazářil, perfektně vystihl podstatu hobití usazené povahy. Tímhle se dá kochat v průběhu celého filmu. Parta trpaslíků totiž měla vyznít právě takhle – zábavně, nevázaně a trochu potrhle s tím, že když půjde do tuhého, možná i Bilbovi pomůžou, aniž by před tím brblali. Pohádkověji zpracovaní jsou i skřeti, což se mi zamlouvalo, a to nepočítám báječnou scénku se zlobry… Tedy, těch skvělých scének je víc, ale všechny vyjmenovat, to abych si vyhradila další článek.

Hobit

Nějak jsem si odvykla psát recenze a obávám se, že skáču z jednoho do druhého, ale i tak doufám, že poselství vyznělo jednoznačně: všichni, kdo kdy vlezli na můj blog a tedy mají pravděpodobně skoro stejné záliby, musí prostě Hobita vidět! A to na plátně, protože Hobit patří mezi ty filmy, které byly točené pro to největší plátno a nejlepší ozvučení. Pokud vám není špatně, jděte do 3D. Hobit je vtipný, akční a je to ráj pro oko, které se rádo kochá typicky Tolkienovskou vizáží a teď už neodmyslitelnou krajinou Nového Zélandu.
Ta doba čekání stála rozhodně za to – a nyní mě omluvte, jdu se zase opájet tím, co se mi podaří k Hobitovi vyhrabat (chci na něj potřetí, ano!).

5 komentářů u Hobit (aneb cesta do kina a zase zpátky)

  • No, odbornější recenze/kritiku na Hobita jsem sice četl jen tři (z toho jedna anglicky), ale v žádné nezaznělo, že by od toho dotyčný čekal dalšího Pána prstenů (za to jsem se tohle tvrzení o zlých kriticích dočetl prakticky v každém „defenzivním“ článku nebo reakci :)) ).
    Co mi na filmu nejvíc vadilo byly právě ty překopané a přidané „maličkosti“. A většina z nich spadala do kategorie *dun dun* přichází epické zlo *dun dun*, což s Hobitem jako knížkou moc nesouvisí. Prostě pasáže, které jako by vypadly z Pána prstenů. A jsem přesvědčený, že jejich vynechání by filmu jen prospělo (víc trpaslíků, víc Bilba!).

    Abych to shrnul :) Na můj vkus bylo ve filmu málo trpaslíků (a Bilba!) a zbytečně moc čarodějů, agenta Smithe a Azoga.

    P.S.: trochu jsem si teď knížku oživil, následovat má Medděd.. no, jsem hóóódně zvědavý. Tipl bych si, že z něj udělá chlupatého Stromovouse :)

  • k tomu prvnímu odstavci bych si dovolila oponovat tím, že bych odcitovala valnou část článku, co vyšel v MF – to na mě prostě působí, že se paní Spáčilová od téhle představy oprostit nedokázala, ale chápu, že se není čemu divit a s čím jiným taky Hobita srovnávat, když už potřebujeme zaplnit stránku…
    mluvila jsem o filmových účelech – ano, Azoga bych taky uvítala míň, jenže pro jeden díl filmu, který by měl působit aspoň trochu jako celek, bylo něco takového skoro nezbytnost, aby to protnulo celou dějovou linii.. čili nějaký epizodní záporák (jinak by mohl PJ dost dobře točit i seriál, což taky nemuselo být špatné :))
    ve vší upřímnosti, když si čteš knížku, u filmu se by musela ubrat valná část epiky a to se (možná bohužel?) v dnešním filmovém průmyslu moc nenosí… ale spoléhám na to, že u části s drakem bude spousta prostoru pro hlubší rozvíjení postav; ovšem nezdá se mi zase tak příšerná a nepřekonatelná nevyváženost mezi akcí a kecáním :)

    přemíry agenta Smithe jsem si moc nevšimla, ale ujišťuju tě, že nějaké divačky vedle mě kníkaly zásadně u Roklinky a elfího krále :D
    s čím musím jednoznačně souhlasit: víc trpaslíků a Bilba! právě proto se těším na další díl, na druhou stranu když už jsou naplánované tři, asi by nebylo chytré všechnu psychologii rozbalit hned v prvním dílu – tohle bylo takové nakousnutí, víme s kým máme co do činění a nějaké ty postavy jsme si stačili oblíbit, aby nám na nich záleželo (jestli se PJ bude držet závěru knížky, asi budu brečet)…

    mimochodem, Medděda máš na některých materiálech, troufám si tvrdit: http://www.comicbookmovie.com/images/uploads/scroll5.jpg (ale jo, tak daleko od pravdy nejsi :D :D)

    PS: ty „opakovací“ scény připomínající Pána prstenů mi náhodou přišly jako fajn nostalgie :D a taky je beru jako důvod, proč jsem si v duchu intro neoznačila za „berličku“ :)

  • No tak MF DNES… :) Ale pozor, srovnávání je logické (stejný režisér, de fact stejná předloha). Navíc jsem se s ním setkal ve smyslu srovnání adaptací, resp. že adaptace Pána prstenů dopadla v mnohém lépe než (zatím) první film) Hobita. A pak samozřejmě nějaké to zdůvodnění.

    Odkazy jsou fajn, ale nesmí se to přehánět. Když elfové „po rohansku“ obkroužili semknuté trpaslíky, přišlo mi to roztomilé. Za chvílí mě ale ta recyklace začala vadit. Jakoby PJ měl problém něco kloudného vymyslet, tak si takhle ulehčil práci. Až mi to pomalu zavání rutinou :/

    Kdyby se držel knížky a filmy byly dva, tak bych pravděpodobně neměl námitky žádné. Ale on udělal, co udělal…

    btw. já si toho nevšiml, ale kamarád, se kterým jsem byl na premiéře, mě na to pak upozornil, že Gandalfovi s Thórinem zapomněli zapnout meče :D (a přitom to tam říkali!)

  • na hobita se těším, trošku mě zarážejí ty tři filmy, ale uvidíma co bude dál. Akorát si říkám, že to čekání bude hrozně :-) a tvoje recenze se mi líbí

  • ledman: blbý je, že každej upřednostňuje nějaké jiné kvality, a tak se málokterý film může zalíbit všem – co se někomu jako spojitost líbí, to jinýho zklame :)
    mně prostě hobit sedl tak, že jsem si ani nedala klasický oddech, který by se měl dát před napsaním recenze, a vyblila jsem sem všechny dojmy :D

    teď jsem se ještě vrátila z Legendární party, která mě taky nadchla, ovšem tentokrát opravdu z pohledu animátora (dějově to byla neodvolatelná pohádka), ovšem myslím, že už můžu dopředu říct, že letošní rok na dobře skvostný na různé animáky – už se těším na budoucí sklizeň příštího apokalyptického roku a šetřím na další lístky :D budu si muset začít hýčkat blogísek a začít poctivěji psát, mám nějak moc poznámek na to, o čem všem napsat, jenže nestíhám, nestíhám..X3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *