Nejstřeženější vězení mívá často pověst takovou, že z toho člověk nabývá dojmu, že není úniku. To je součást obchodní strategie. Většinou se dříve nebo později ukáže, že před vámi to už někdo dokázal, což se zuřivě tutlá a z čehož zároveň vyplývá, že nemáte zas tak nízké šance, jak by se dalo předpokládat, až se budete snažit shodit mundúr a prchnout skrze mříže jako stín.
Před Luffym, který za sebou zanechal pevnost Impel Down v dezolátním stavu, se kdysi povedlo z vězení utéct legendárnímu pirátovi jménem Shiki the Golden Lion – tím, že si uřízl nohy. V současnosti jen málokdo tuší, kde se promenáduje, každopádně při každém kroku zacinká jako čepel katany a z hlavy mu fešácky trčí kus kormidla…
Desátý film k desátému výročí anime One Piece bylo docela symbolické číslo – jako k jedinému z filmů k němu taky napsal scénář sám Eiichiro Oda, respektive se na něm velkou měrou podílel, a že je to znát. Zbytek filmů bych bez většiho zamýšlení zařadila do šanonu „odpad“. Strong World v několika ohledech připomíná původní sérii a možná nabudete dojmu, že se Oda opakuje, ale vzhledem k parádní animaci i grafice (vůbec poprvé bych taky některé postavy s radostí označila za bišíky!) jsem to osobně hodila za hlavu (minispoiler: ono se to skutečně NEopakuje).
Tuhle část filmu určitě ocení i mužská část publika, protože šíje a pas ještě nikdy nebyly štíhlejší a ten zbytek tak… přetékající (až na jeden z předchozích filmů, který nejspíš dostali na starosti tvůrci ecchi).
Ne, dobře, konec hlodů, vážně jsem se na kresbě popásla, mnohem víc se blížila manze v její poslední podobě, a že když si přečtete první díly staré několik let a poslední kapitoly, je to značný rozdíl. A Oda se jako vždy vyžívá ve spoustě zvířátek.
Napsat komentář