Tohle byla v posledních měsících jediná kniha, kvůli které jsem se každý týden chodila dívat k pultům a do výloh. Naposledy to bylo Buch!, co mě takhle zmagořilo, ale naštěstí se ukázalo, že i Leviatan za to čekání stál. Už jen to, co dýchá z obálky, řvalo na sto metrů steampunk, a navíc mi se čtvrtým Temerairem došla zásoba alternativních historických fantasy románů. Absťák bolel, určitě víc než absťák alkoholika…
Se Scottem Westerfeldem jsem žádnou předchozí zkušenost neměla, ale něco mi říkalo, že za tohle těch cirka 360Kč dát s klidným svědomím můžu. To „něco“ byl podpis Keitha Thompsona. Po Světakraji jsem s neúměrným nadšením vítala další doušek literatury, která nedá dopustit na pořádnou ilustraci, protože — přiznejme si — kolik jste za pár posledních let viděli knih, jejichž garde do něčeho takového investovalo? Já osobně se dopočítám Narnie, prvních dílů Harryho Pottera, Spiderwicků (DiTerlizziho jsem si v té době chtěla vzít xD) a se Světakrajem seznam tak nějak končí. Kdo by vrážel peníze do ilustrace, když existuje film a reklama se dá vyrábět i jinak? Asi mám být vděčná, když narazím na fajnovou obálku, na které není nicneříkající montáž z PhotoShopu (mimochodem, mrkněte na nové vydání Sapkowskiho Zaklínače, tam se odvedla sakra pěkná estetická práce, kde věřím, že nenasadili barvoslepého grafika).
Další věc, co mě těší, je, jak se steampunk šíří. Chytá se, nikdo nemůže říct že ne. Jsem docela potěšená, když tu a tam narazím na člověka, kterému ten pojem nemusím vysvětlovat. V zimě jsem to dokonce chtěla protlačit jako téma maturitního plesu (nevyšlo to, jaká škoda, nastavte představivost na plné obrátky a vzdychejte se mnou). Leviatan mi mírnou lítost, že v Česku to pořád není tak úplně uznávaný žánr, víc než vynahradil.
Oč tedy jde? Zalistujme v učebnicích dějepisu přibližně sto let dozadu, k počátkům první světové války. Už jen fakt, že 19. století nám tu přechází do 20. století, naznačuje, že bohužel bude trochu míň toho viktoriánského steampunku a naopak si dosyta užijeme lehčího dieselpunku. Westefeld to dotáhl nad tato očekávání.
Připomeňme si skutečný historický podklad: Čechy se stále ještě cukají pod Rakousko-Uherskem, jehož trůn zabírají zadky snad poslední větve Habsburků. Ještě vylovím z paměti, že pomyslným startovacím praporem byl atentát na Ferdinanda d’Este a dál k mé hanbě naskakují už jen obrázky z Hetalie (bože, a to jsem docházela na historický seminář, taková ostuda…).
Teď už můžete učebnici zavřít. Tady totiž začíná pracovat samotná autorova fantazie, která Evropu rozporcovala na dva protichůdné tábory (vyjma Švýcarska, které se ve vší pompě jako vždy drží zuby nehty neutrality): darwinisty a industriály. Síť smluv, dohod a uzavřených spojenectví vytváří z evropského pole jakousi šachovnici, po níž se po smrti svého otce proplétá levoboček Alexander. Druhý pohled příběhu vypráví Deryn, dívka, která odmítla zůstat sedět doma na zadku a vyrazila si najít vlastní dobrodružství, protože létání jí kolovalo v žilách. Samozřejmě ji provází spousta drobných zádrhelů, jako například že dívky v armádě nemají co pohledávat.
Vynikající smršť verneovsky laděných nápadů, živoucí létající lodě, mechanické obří stroje, to všechno Westerfeld sladil do výborné odpočinkové knížky, kterou s nepřímou úměrností k ceně (vrr!) přelouskáte asi za dvě tři hodiny, pokud jste já.
Možná jsem trochu postrádala vtípky ve stylu Pratchettova Regimentu (ony se tam prostě hodí!) nebo něco opepřenějšího, jenže jde samozřejmě především o literaturu pro mládež a já byla pár dní před čtením lehounce ovlivněná Powersovými popisy eskapád Jacka Shandyho (ano, akčně se připravuju na čtvrté Piráty, abych je při kritice mohla usmažit zaživa).
Leviatan je prostě po Shandyho hurwoodovské marionetě takový slabý odvar i během akčních scének, ačkoli očekávám, že další díly (mimochodem také pojmenované po biblických příšerkách) předvedou mnohem víc z té špatné strany války a naberou o něco hororovější nádech, což slibují i některé nadmíru zajímavé postavy, jejichž charakter byl během prvního dílu jen provokativně nakousnut (Volger a Barlowová). Nemyslím, že se Leviatan zařadí na delší dobu po podvědomí větší části čtenářstva, snad vyjma nás, postižených náklonností ke steampunku, ale každopádně jde o moc příjemný a lichotivý kousek na zabrání volného času.
Tuším, že někdy na přelomu podzim/zima u nás vyjde Behemot a časem i třetí díl do skládačky, Goliáš.
Napsat komentář