Kdo by neznal Kiplingovu Knihu džunglí…
V Knize hřbitova je ta inspirace hodně znát, a přece je osobitá, olezlá morbidními vtipy o živých a mrtvých.
Byl jednou jeden hřbitůvek, kam se jedné noci dobatolilo malé děcko. To děcko hledal jeden pán s nožem v ruce a na hřitově se zjevila čerstvě zavražděná matka, která obyvatele hřbitova požádala, aby se o její dítě postarali. Protože málokdo odolá žvatlajícím malým dětem, stalo se tak a hřbitov si vzal batole pod svou ochranu.
Roky plynuly a ačkoli je hřbitov za normálních okolností místem pro mrtvé, kupodivu dokázal i vychovat ono dítě, Nikoho Owense. Nik se naučil číst z náhrobků, používal zastaralý jazyk i gramatiku a znal dobře historii. Taky nesměl překročit hranice hřbitova, jinak by ho mohl najít muž Jack, vrah jeho rodiny, a jak říkal jeho poručník Silas, budoucnost je jen pro živé. A zkuste tohle rozumně vysvětlit dítěti, jehož kamarádi jsou všichni dávno mrtví…
Díky omezenému pohledu dítěte připomíná Kniha hřbitova zpočátku Koralinu, ale nabírá vážnější a zajímavější tempo, jen co Nik vyroste z předškolního věku. Na to, jak připomíná pohádku, je obdivuhodně brutální, i když ke Kaori Yuki má naštěstí daleko. Skvělá oddychovka s neobvyklým námětem.
Napsat komentář