Dopis – CrossOver

Nocí svištěly sovy.
Ne že by na tom záleželo, existence sov je všeobecně známý fakt. Nikoho nezajímá, co se děje v noci na obloze, leda astrology nebo astronomy a těm jsou sovy obvykle ukradené, pokud jim zrovna nepoletují ve výhledu.
Tyhle sovy byly o to zvláštější, že krom toho, že odlétaly naprosto nečekaným směrem přes Londýn a některé mizely ve škvírách jiných dimenzí, nesla každá k pařátku připevněný dopis, zalepený a zapečetěný voskem. V jednom případě provizorně žvýkačkou.

Ve Fowl Manoru (Irsko) zatím seděl za zamlženými okny pevnosti bledý černovlasý mladík a se zuřivým nadšením datloval v záři monitorů. Pokoušel se vyluštit nevyluštitelný kód a zrovna se mu začínalo dařit, když na okenní tabulku zaútočila jedna ze sov a neodbytně pokračovala v tomto poškozováním majetku Fowlů, dokud ji Butler ode dveří neodpráskl. Zaujatý Artemis ani nezvedl hlavu.
„Pane?“
Vrhl rychlý pohled na obálku, kterou Butler držel mezi prsty (ten už ji stačil ohledat a po prohlídce zklamaně zjistil, že bezprostřední nebezpečí nejspíš nehrozí). „Účtenky to nebudou,“ prohlásil nakonec a obálku převzal.
Četl: „Vážený pane Fowle, s potěšením vám oznamujeme, že jsme vás předběžně přijali na Školu čar a kouzel v Bradavicích…“ Ztišil hlas, mlčky se dobral k nečitelnému podpisu na konci. Pak zvedl hlavu a zamyslel se. Nakonec dopis důkladně zmačkal a vyhodil.

Další ze sov přistála v polích a nejistě se teď rozhlížela. Tohle místo se nacházelo blízko hor a sova by si mileráda dala na cestě malou odbočku, ale povinnosti pokládala (i když velmi neochotně) na první místo. Zanedlouho objevila o kus dál mrňavé stavení. Podezřívavě zamířila ke dveřím, u kterých někdo nechal opřené vidle, a uvažovala, koho to ti cvoci chtějí přijmout tentokrát.
„Eragone, pošta!“ slyšela někoho zevnitř zavrčet, když se dveře otevřely tak, aby ven na okamžik vykouklo zamračené oko. Za chvíli už jí někdo konečně stahoval dopis z nohy.
Eragon váhavě rozlomil pečeť a pak dopis dlouhou dobu studoval. Nebo to aspoň tak vypadalo. Sova ho zvědavě pozorovala.
Po chvilí ticha Eragon dopis otočil do další špatné polohy. Ještě několikrát ho přetáčel jako mapu a zoufale se snažil přijít na to, co to ksakru může být. Kdyby sova mohla, protočila by oči, takhle ale jen nakrčila znechuceně hlavu a odletěla.