Už mnoho nenechavců se pokoušelo o rozumný výklad Zjevení sv. Jana, nicméně všichni by jistě uznali, že ten nejspolehlivější by poskytla Apokalypsa sama. Lidé se brzy stanou jejími svědky, až vyjedou čtyři příšerní jezdci, moře se zbarví krví a z nebe budou padat banány, pokud ovšem těmto hrůzách někdo nezabrání.
Azirafal a Crowley by byli rádi tím někým, ačkoli jsou dvě strany jedné mince – anděl a démon, nasazení v Londýně do formální akce. Něco jako konec světa nechce ani jeden z nich dopustit, protože si Zemi tak oblíbili a v poslední velké bitvě nevidí nic užitečného. I přestože Crowley a Azirafal spojí síly, ztratí stopu Antikrista, Satanova syna, který zvěstuje právě začátek konce…
Do „honu“ se kromě těchto dvou nadpřirozených bytostí zapojuje ALČ (Armáda Lovců Čarodějnic), Anatéma, majitelka Skvělých a přesných proroctví Agnes Magorésové, a ještě párek padlých andělů. Posledních dnů se ale účastní i spousta nevýznamných a přesto osobitých lidí, jako jsou obchodníci na drátě či poštovní doručovatel. A samozřejmě nechybí Jezdci ze čtyř Beránkových pečetí: Smrt(´), Válka, Hlad a Zněčištění.
Dobrá znamení se okamžitě zařadila mezi mé neojoblíbenější knížky a je dost možné, že se usadila rovnou na samém vrcholu. Kombinace Gaimanova stupňování napětí a Pratchettova vtipu způsobila, že se vám jednotlivé scénky samy od sebe objevují v hlavě a o některých sitacích přemýšlíte ještě alespoň týden poté. Díky typickým (ale těžko určitelným) znakům psaní obou autorů vznikly dvě úžasné postavy: Crowley a Azirafal.
Možná jsem hodně ovlivněná vlastním dojmem, ale při představě těch dvou při jejich filozofování a hovorech si nedovedu přiznat, že by se eventuelně mohl najít někdo, kdo by si je nezamiloval. Směska vtipu, opilého filozofování, gaimanovsky laděné akce s doplňky pratchettovskými, to vše dělá z titěrné publikace diamantovž skvost.
Napsat komentář