Už z mytologie je zřejmé, že bohové si libují v intrikách stejně jako ve složitých rodinných vztazích, ne nepodobných mýdlové opeře. Vždycky se najde nějaký ten ztracený příbuzný nebo příležitost k dramatickému přednesu pověstného „já jsem tvůj otec!“. Jenže po osídlení Nového kontinentu jde o věc mnohem vážnější: Staří bohové upadají v zapomnění, zatímco lidé zakládají nevědomky nové kulty. Heslo? Držet krok s dobou.
„Všimli jsme si samozřejmě, že se něco děje. Ale jeden má pořád dojem, že takovéhle věci se mohou stát nejspíš v Americe. Tam si na něco takového potrpí.“
(Azirafal, Dobrá znamení)
A do tohohle ticha před bouří je z vězená propuštěn Stín.
Stín je docela milý chlap, který dělá čest svému jménu. Stín má ženu, která na něj celou tu dobu čekala. Stín se naučil pár triků s mincemi a přečetl Herodota. Stín dovede pít jako duha. Stín je… normální.
Nicméně na svobodě ho čekají nečekané komplikace, které by význam slova „normální“ nejspíš nepochopily…
Americké bohy jsem četla hodně, opravdu hodně dlouho. Buď to bylo tím, že jsem se obtěžovala s e-bookem (knihovně bych jinak tučňoučce platila), nebo tím, že ta drtivě temná atmosféra se nějakých pár dní nemohla shodnout s mým pohodlným vnitřním rozpoložením, ale tři fakta zůstávají: je to knížka obtížná, ponurá a vtipná, ovšem jen v případě, že se dokážete od srdce zasmát nad vysušenou mrtvolou, které někdo nasadil jednu z těch nechvalně proslulých narozeninových čapek a posypal ji růžovými konfetami.
Příběh sám obsahuje scénky 15+ a pravděpodobně na každém čtenáři zanechá hluboký šrám v podobě šoku a nadšení zároveň, obzvlášť pokud má dotyčný rád překvapení, vraždy a jiné morbidní prvky.
Ponaučení?
Zabavte něčím své bohy a hlavně je nenechte strádat, nechcete-li se obrátit v prach příliš brzy…
Napsat komentář