Donkichotovsky do něj!
Postavy:
Sir Gwen – potulný rytíř na částečný úvazek, milovník žen, hlavní hrdina všech svých příběhů a muž na správném místě
Zbabral – mnich z Řádu svatého Mufucína, který údajně střeží Mufucínovu vyraženou stoličku, vzácný to artefakt nevyslovitelné síly, Gwenův věrný přítel a společník, dějepisec a učenec, zneuznaný umělec tvořící občasné literární skvosty
Koumák – bývalý inkvizitor, vynálezce na volné noze, příležitostný společník sira Gwena a Zbabrala
Lady Pindara – řečená Fúrie, prototyp Xantipy, která ovšem podezřele často předkládá siru Gwenovi zakázky a zve ho na večeři
Dvabuš – dvorní kouzelník, Gwenův osobní dodavatel artefaktů a dalšího rozličného kouzelného harampádí
Geoffrey – mladá pradlenka, Gwenova pravá láska (prozatím neoficiální)
Princezna – Gwenova desetiletá bílá kobylka, jež vydrží být v provozu až tři hodiny denně
Zwrazei – bývalý zrádný učedník sira Gwena, usilující o Gwenovu smrt (z vlastních, blíže neurčených důvodů)
… a pěkná řádka dalších tvorů, kteří se vyskytují v každé pořádné fantasy
„Nemusíš poznat nepřítele ani sebe, stačí vědět, kde se nachází nejbližší ostrý předmět.“ (Příručka pravidel férového boje od sira Gwena)
O siru Gwenovi
Jak by se dal výstižně popsat sir Gwen? Jedno slovo by pro to určitě nestačilo. Odstavec možná, ale i pak by nám sir Gwen o sobě zatajil přehršli informací, které byste měli znát, pokud se s ním někdy dostanete (ať už tak či onak) do styku. Nejlépe jeho charakteru porozumíte, přečtete-li si jeho příběhy…
„Proč nenosím brýle? Oči jsou prý okna do duše. Nemám rád prostory tak uzavřené.“ (toliko sir Gwen k Zwrazeiovým dotěrným otázkám)
Sir Gwen a drak
Drak byl jedna z největších zakázek sira Gwena. Kupodivu mu ji nenabídla lady Pindara, neboť ta neustále trvala na tom, že po vykonání daného úkolu a vyplacení předem smluvené částky se sir Gwen určitě musí stavit na večeři, čehož by se po setkání s drakem nemusel sir Gwen dočkat. Žádost byla po poslíčkovi vyslána z jakési vesničky na východ od hor, kterou se nikdo ani neobtěžoval zakreslit do map.
Sir Gwen si nepřipouštěl, že by se mohl ztratit. Věděl přece, kde je. Jen nevěděl, kudy se má vydat. Mohlo to být horší. Nebo taky lepší. Zbabral začínal hudrovat a to sir Gwen neposlouchal rád. Raději se zasnil, aby Zbabrala nevnímal.
Než projeli s Princeznou hory, stavil se sir Gwen formálně v Muklově, kde bydlela Geoffrey. Geoffrey, ach, má sladká Geoffrey, trylkoval v duchu sir Gwen. Napadlo ho, že místo toho hudrování by mohl Zbabral složil o Geoffrey písničku. Gwen by se naučil pár akordů a s kytarou, jakou mívají bardi, by se Geoffrey dvořil…
„Sire?“ proniklo do Gwenova vědomí zamlženého láskou. „Sire, vy mě neposloucháte!“
„A ty se mi divíš?“ zavrčel sir Gwen. Pak nahlas řekl: „Co se děje, Zbabrale?“
„Už tam budeme. Vidíte tu věžičku za kopcem? Já vám povídal, že si pamatuju, kam jsem jako malý jezdil za prababičkou. Už mi věříte?“
„Ano, věřím, milý Zbabrale,“ pronesl Gwen slavnostně. Seskočil z Princezny, přičemž jeho brnění nebezpečně zachrastilo a zahrozilo, že se rozpadne, pokud bude ještě chvíli namáhané. Princezna zachrčela jako žebrák nakažený nějakou strašlivou plicní chorobou. „Dál půjdeme pěšky.“
Vesnička byla jedno z těch míst, kde lišky nedávají dobrou noc jen metaforicky, ale důkladně a nadlouho, pokud jsou hladové, a za jediné útulné obydlí se zde dala považovat hospoda.
Ta se skládala – křehce jako domeček z karet – z neurčité podlahy plné špačků, čtyř plesnivých stěn, proděravělé doškové střechy, velkého krbu, kolem něhož se nahloučila domácí i zahraniční sešlost, a několika stolů a židlí, jejichž hlavní znak byla ulepenost piva, popelníky a zářezy, jejichž účel byl velmi nejistý.
Sešlost zahrnovala krom místních čtveřici trpaslíků, vznášejícího se ducha bývalého majitele hospody, kterého ovšem viděl jen sir Gwen coby vymítač-amatér, a převlečená bludička. Na bludičce spočinul Gwenův hodnotící pohled o něco déle: kdyby Gwen nezahlédl bludiččiny dlouhé prsty zvyklé rdousit, pozval by jistě hezoučkou plavovlásku nezávazně na skleničku a pak by ji doprovodil domů, což by se pravděpodobně stalo jeho poslední galantností. Mezi lidmi byl vklíněný se skleničkou whisky Koumák.
„Ale, vážený pan Koumák,“ zahlaholil sir Gwen a použil ten tón, jemuž osobně říkal univerzální vtíravý. „Dlouho jsme se neviděli, že?“
Koumák se zatvářil, jako kdyby mu dal sir Gwen spolknout celý grapefruit a Zbabral mu pomáhal přidržovat protestující čelisti. „Rád vás vidím,“ řekl neutrálně.
„My tebe taky,“ zabručel Zbabral.
Bludička k nim zvědavě otočila hlavu. Gwen došel k závěru, že je čas použít své schopnosti herectví. „Udatní vesničané,“ zahájil Mocným hlasem řeč k nepočetnému posluchačstvu, „slyšel jsem, že vás strašlivý drak ohrožuje a že drakobijce hledati ráčíte. Tu jsem, stojím zde před vámi, sir Gwen, po celé zemi veleznámý likvidátor skřetů a jiných různých utlačovatelů!“ Pravdou je, že kdyby sir Gwen mluvil ke skřetům, prohlásil by za utlačovatele trpaslíky. Svá slova volil vždy k libosti svého publika. „A tak se ptám, přejete-li si draka zahubiti, s radostí a ctí svou rytířskou tento čin pro vás vykonám!“
Ozval se roztroušený potlesk lidských rukou; trpaslíci na něj jen nevraživě zahlíželi. Nebo k němu spíš vzhlíželi. Sir Gwen to vzal jako dobré znamení a objednal si pivo. Zbabral si sedl vedle a s uznáním tiše poznamenal: „Jde vám to jako vždycky, pane.“
„Jak jinak, můj dobrý Zbabrale,“ usmál se sir Gwen. Všiml si, že se k jeho kolenu přišoural jeden z trpaslíků. „Ano, copak si přeješ, malý příteli?“ zeptal se Gwen otcovsky.
Trpaslíkovi se v obličeji mihl bolestný výraz. „Ani malý a vlastně ani přítel, sire Gwene. Mohli bychom si s vámi večer promluvit?“
„Jistě, můj malý příteli,“ odpověděl sir Gwen taktně. Trpaslík uraženě odcupital.
Za chvíli si ke Gwenovi z druhé strany přisedla bludička.
„Ano, slečno?“
„Jmenuji se Lorraesiaelen. Lorr stačí. Nedáte si ještě něco k pití?“
„Nikoli, přesto děkuji, půvabná Lorr,“ řekl Gwen rytířsky. „Rád chodím spát s čistou hlavou. Copak jste si přála?“
„Chtěla bych si s vámi později popovídat. Soukromě.“
„Jistě. Očekávám vás, krásná Lorr.“ Když odešla, obrátil do sebe Gwen zbytek korbelu a odešel do svého pokoje, jež už před měsícem speciálně objednal Zbabral, který se teď táhl za sirem Gwenem jako stín.
V pokoji už uvelebení na podlaze seděli trpaslíci. Gwen podvědomě přeřadil na Obchodní vyjednávání.
„Brý, pane drakobijec. Tvrdíte o sobě, že jste známý, ale nejspíš ne v téhle části kraje,“ přešel ten hlavní trpaslík se zlacenou helmicí přímo k věci. „Na draka se tu chystáme my.“
Gwen promluvil svým Blahosklonným hlasem, který měl vyhrazený pro trpaslíky, kteří mu lezli na nervy. „To se ještě uvidí, můj malý přítelíčku.“ S uspokojením sledoval, jak trpaslíkovi zaškubalo pod okem. To tě naučí, ty kryso. „Co říkáte, uzavřeme sázku. Zítra ráno vyrazíme na draka společně – komu se podaří ho zabít, vyhrává. Když vyhraji já, dáte mi tři měšce zlata. Samozřejmě žádné vílí, na to já mám nos.“
„A když prohrajete?“
„Smíte mě o všechno obrat,“ prohlásil sir Gwen zcela vážně. Zbabralovi proběhla hlavou představa sira Gwena, jak běží krutým podzimním krajem nahý jako palec a málem vyprskl smíchy. Tohle bude stát za to, abych stál poblíž a zapisoval ty jeho udatné činy, pomyslel si. Jak to jen dělá, že to vždy dopadne zajímavě, i když jen čistí chlívky? „Může se stát, že vyhraje drak,“ dodal Gwen, jako kdyby četl Zbabralovi myšlenky. Zbabral o odstín pobledl.
Trpaslíci odešli.
Dveře se okamžitě znovu otevřely.
„Vítám vás, Lorr,“ rozzářil se sir Gwen.
„Vidím, že dnes máte nabitý večer,“ poznamenala Lorr.
„Ale to nic. Nedůležité záležitosti. O čem jste si chtěla popovídat?“
„O tom draku,“ upřela na něj oči. „Víte, kde ho najít? On… ta nora, jak tomu říkají lidé, patřila původně mně.“ Sklopila nebesky modré oči.
„Chápu. Chcete tedy, aby zůstala obyvatelná, až s tou stvůrou skoncuji?“ ujišťoval se sir Gwen.
„Ne, to ne. Měl byste vědět, že víly – i bludičky – si ve svých domovech schovávají poměrně velké množství zlata. Rozumějte, když pak chceme vyvolat iluzi zlata, potřebujeme předlohu. Těm trpaslíci, co odtud právě odešli, jde jen o to zlato. Je jim jedno, že lidé kvůli němu umírali. Nechci, aby se k němu dostali sobečtí podzemní tvorové. Zlato se má lesknout na povrchu, ne být zahrabané v těch jejich pokladnicích.“
„Od vás to nezní moc přesvědčivě, slečno.“
„Myslíte to, že mluvím o lidech a jejich smrti, jako kdyby se mě to netýkalo? Já jdu s dobou, pane,“ ohradila se Lorr dotčeně.
„Dobře. Uvidím, co se dá dělat.“
Lorr odešla s předem poraženecky svěšenými rameny.
„Veni, vidi, veci? Já bych řekl ‚přišel jsem, odešel jsem, zvítězil jsem‘.“ (poznámka sira Gwena k učebnicím historie)
Jitro mělo umělou barvu kýčovitého obrazu. Růžové jako rtíky jahod se dotklo východních lesů a na západě polaskalo sníh na vrcholcích hor. Sir Gwen by si byl nejraději znechuceně odplivl. Takhle to vypadalo vždycky, když se měl stát nějaký hrdinský čin. Nikde se nedočtete, že rytíř se – ještě předtím než se vůbec postavil tváří v tvář drakovi – musel prodírat lesem, kde se mu několikrát podařilo uklouznout na mokrých kořenech, musel si přes brnění navléknout plášť proti dešti, aby v průběhu neohrabané chůze nezrezavěl, a navíc nechtějte vědět, jak je člověku v brnění, když do něj bubnují kroupy.
Gwen se Zbabralem dorazili na místo; jak viděli už z dálky, trpaslíci si přivstali a už se jen ušklíbali a potěžkavajíc sekery čekali, až budou moci sira Gwena oškubat jako kuře. On byl přece sám proti čtyřem a jednomu s očividnou výhodou velikosti a možnosti chrlit oheň. S čím ale nepočítali, bylo to, že Gwen si předtím, než vůbec vyrazil na cestu, objednal u Dvabuše bedničku rachejtlí, kouzelný meč Nišupina a ohnivzdorný hrudní plát. Ovšem ani zdaleka si nebyl jistý, jestli to všechno bude stačit. S celým nákladem se táhla chudák Princezna. Gwen jí soucitně poplácal po kostnatém boku a sňal z ní všechny nepotřebné věci. Natáhl si přes ohnivzdorný plát přes kroužkovou košili a Nišupinu si nechal rovnou v ruce, poněvadž měl silný dojem, že na odvážné vytahování meče na poslední chvíli by tentokrát nebylo dost času. Nišupina byl jediný svého druhu, meč žlutý jako plamen svíčky s ostřím máčeným v sirných svinstvech. Síra byla to jediné, co dokázalo prokousat díru do dračího pancíře. Trpaslíci očividně spoléhali pouze na hrubou sílu. Teď se mohl ušklíbat sir Gwen, a taky to udělal.
„A na co máš ty rachejtle?“ zajímal se Zbabral.
„Ty jsou na oslavu vítězství.“
„Aha. Nó, já myslel, že je třeba budeš házet…“
„No?“
„Ale nic.“
„Tak dobře. Jdeme na to?“ zavolal sir Gwen na trpaslíky.
„K nepříteli se obracej zády jen tehdy, zkontroloval-li jsi všechny jeho tělesné funkce, aniž by tě probodl.“ (Příručka pravidel férového boje od sira Gwena)
Stáli před norou. Vypadala jednoduše jako něco, co někdo vyvrtal do země vodorovně. Takové díry obvykle ústí do odpadní strouhy, jenže ty bývají mnohem menší.
Trpaslíci začali sprostě vyřvávat, aby draka vylákali, zatímco Gwen jen tiše zíral a snažil se prohlédnout stíny v noře. Zbabral seděl opodál v bezpečí slunné loučky s namočeným brkem, připraveným těsně nad papírem. To napětí, běželo mu hlavou. Civěl ke vchodu do nory stejně soustředěně jako sir Gwen a čekal na sebemenší známku pohybu.
„Tak co, chlape?“ zahulákal Koumák. Zbabral nadskočil. „Už je sežral? Doufám, že jo.“
„Koumáku!“ zlobil se Zbabral. „Nemusíš mě tak děsit. Už tak mám v kalhotách. Tedy v sutaně. Ne, ten drak ještě ani nevylezl.“
„Aha. Nemohl odletět někam na lov?“
„Dneska tu lovíme my,“ prohlásil Zbabral nabubřele. „Určitě tam je. Nemůže se stát, že tam drak nebude. O tom by nikdo nepsal.“
„Třeba čekáš zbytečně, kámo.“
„Nepřivolávej neštěstí, troubo. Je tu a tečka!“
„Tak já přivolávám neštěstí? A co nešťastnějšího než toho draka byste tu asi našli?“
Na to Koumákovi už Zbabral nestačil odpovědět, protože v té chvíli oněměl úžasem.
Z nory vykoukla zelená dračí hlava. Zamžikala na sluníčku žlutýma krokodýlíma očima a zazívala jako kotě. Když se z nory vysoukal celý drak, nikdo se na něj zpočátku neodvážil zaútočit. Gwen i trpaslíci zírali na stvořeníčko před sebou.
Mělo sotva metr do výšky a pohupovalo dlouhým ocáskem jako pes čekající na hozený klacek. Dívalo se z Gwena na trpaslíky a z trpaslíků na Gwena a uvažovalo, od koho z nich to schytá za ucho kvůli tomu kuřeti, co včera sežralo. Pověsti zkrátka někdy nabývají mnohem větších rozměrů, než by si kdo dokázal představit.
„Chtěl bych vidět, jak tohle žere člověka,“ vyrazil ze sebe jeden z trpaslíků. „Vždyť by do sebe nedostal ani jehně!“
„Co na tom záleží?“ vyštěkl trpasličí hlavoun. „Zabijeme ho a vezmeme si zlato!“
Gwen stále s podivem civěl na malého tvorečka. A najednou se mu ho zželelo. Tohohle draka nikdo zabíjet nebude! „Ani omylem,“ prohlásil dost nahlas, aby v jeho hlase rozpoznali trpaslíci výhružku.
„A co, chceš nám v tom zabránit?“ zařval trpaslík rozčileně.
„Nikoli, malý příteli, pokud to nebude nezbytně nutné,“ zavrtěl Gwen hlavou.
„Fakt? Tak se dívej!“ řekl a vrhl po dráčkovi sekeru. Gwen se nestačil ani nadechnout. Dráček sekeru s udivující přesností chňapl za topůrko a spokojeně ji začal ohryzávat. Úplně jako pes, pomyslel si Gwen s úsměvem.
„V praxi férový boj neexistuje. Kopni ho dřív, než on kopne tebe. Kolenem.“ (sir Gwen ke svému učedníku Zwrazeiovi)
Trpaslíci opouštěli vesničku velice rozmrzelí a o tři měšce zlaťáků lehčí. I krajně rozzuřený trpaslík se neodváží nezaplatit prohranou sázku.
Lorr se do své nory vrátila a žila tam dál i s drakem, kterého pojmenovala Lattein, ale stejně jako všechna neochočitelná zvířata na to drak vůbec neslyšel a Lorr na něj volala obyčejně „ty potvoro“.
Sir Gwen se přes hory nakrátko vrátil ke své milované Geoffrey a krom Zbabrala s ním šel i Koumák, který se rozhodl dát těm dvěma ještě jednu šanci. Ne každý má to štěstí mít při sobě vynálezce, prohlašoval. Ve skutečnosti nesmírně rád vypadl z oné jinak nudné vesničky a většina jeho zlepšováků našim hrdinům přinesla víc útrap, než by si kdy sami zvládli zařídit.
Napsat komentář